Sedmička Disků (15-1-2018)
máme ji tu zase. Přesně před týdnem byla kartou dne Sedmička Disků a dnes se vrátila. Sákryš, řekne si panáček. Hurá!, řekne si ten, kdo ví, co se v jeho životě děje a proč.
Právě tento paradox nebo možná lépe „totální rozdíl v uvažování a chování“ je dobré si připomínat. Je to nutnost, protože člověk nevědoucí se vědoucím stane jedině když si vše bude znovu a znovu připomínat.
Žití podle vesmírných zákonů je podmíněno prožitím procesu sebezměny. A tudíž otočení svého vnímání, svých názorů a následně i chování. Začátečník bude vždy vnímat rozdíl mezi tarotovými kartami, stejně jako rozdíl mezi svými prožitky. Dělit na lepší a horší, když už ne rovnou na dobré a špatné.
Změna podvědomí je pozvolný proces. Tak jako život je pozvolný, jen tak má smysl jej žít. Není kam spěchat, je stále se čím bavit. I toto je jedno z důležitých poznání, které v sobě musíme vypěstovat. Žít pro zábavu, nikoli pro výsledky.
Kdo žije pro výsledky, nebaví se. Je na ně totiž upnutý a to jej dělá nervózním i vystrašeným. Je napnutý jako struna, vyžaduje, aby měl vše pod kontrolou. Jakmile není po jeho, jakmile se něco vyvíjí jinak než si představoval, považuje to za chybu. Okamžitě znejistí, znervózní, ztratí náladu, přijdou černé myšlenky.
A už se koupe. Už se koupe ve své subjektivní realitě, fantaziích, jak by bylo něco lepší, kdyby to bylo jinak. Takto snadné to je a přesně tohle tahám intuicí, že nám chce Vesmír dnešní Sedmičkou Disků říct. Tohle je ten důvod, proč k nám dnes přišla na pomoc.
Využijme tu příležitost a uvědomme si, jak snadné je padnout do víru iluzí. Stačí k tomu zdánlivá drobnost — být k něčemu upnutý. Ztratit schopnost se bavit tím, co je, protože jsme se naučili plánovat. Mít své představy, co má být a jaké to má být.
Tendence „vidět do budoucna“, plánovat co bude a jak, je nutné odbourat. Zbavit se podvědomé potřeby to dělat. Tím jedním jediným fungujícím způsobem — pozvolným připomínáním. Jen tak budou slábnout, a slábnout, až nás jednou úplně opustí a tím nás osvobodí.
Vrátí se nám dětská hravost a bezstarostnost. Pocítíme, co znamená se bavit každým okamžikem žití. Právě to je ono vysněné štěstí — schopnost se bavit každým okamžikem života, každou situací. Tedy bez ohledu na to, jak se jeví navenek. Tak jako pro nás bude každá karta Tarotu skvělou kartou, přinášející dobré zprávy, příznivá poselství.
Vzpomenu stručně, co se ve Škole rozvoje přitažlivosti učíme v souvislosti s Vizí. Štěstí není stav trvalého klidu a pohody, tak vypadá nuda. Štěstí ale není nudné, to by bylo utrpením. Štěstí je dobrodružství, které je jen potřeba umět žít. Štěstí je stav, kdy vůbec nemyslím dopředu, protože k tomu necítím žádný důvod.
A ony existují jen dva důvody, proč naše mysl cestuje v čase, do minulosti a budoucnosti. Buď na něčem lpíme, nebo se něčeho bojíme. V obou případech bojujeme, a v obou případech bojujeme sami se sebou. Se svým vlastním výmyslem, svou představou, s tendencí plánovat.
Ona se dá bez problémů plánovat i minulost, nenechme se mýlit. Všechny naše „kdyby“ nejsou ničím jiným než rozvíjením plánů, co by se bývalo dělo, kdyby se něco stalo jinak než jak se stalo. A tímhle fantazírováním se dá trávit hodiny, dny, večery, měsíce a roky.
Říkejme tomu „umění házet vše za hlavu“ nebo třeba „žít teď a tady“, je to jedno a totéž, protože dokud neumíme za hlavu házet, co se stalo, nedokážeme v přítomnosti svou myslí být. A tudíž nedokážeme žít svůj život, protože namísto žití fantazírujeme o tom, co náš život není a jak nevypadá.
Kdykoli nám hlavou běhají negativní myšlenky, se děje něco jiného i jde o něco úplně jiného, než si myslíme. Neklid je bránou ven z reality a funguje spolehlivě. Od odlétání z reality nás osvobodí — vědění.
Abychom toto umění ovládli, je nutné jít opět hlouběji do vesmírných zákonů. Až ony nám dají schopnost se od prožitého odpoutávat, neulpívat. Až ony nám ukážou perspektivu, ze které pochopíme, že to je nesmysl, že nic jinak být nemohlo a tudíž se vždy odehrála ta jediná možná verze. A zároveň právě tato verze byla správná, cokoli jinak by bylo proti chodu celého Vesmíru i proti nám samotným, ať si o tom třebas bláhově myslíme cokoli jiného.
Jak může vypadat den ve znamení Sedmičky Disků? Obvykle prožijeme situace, kdy námi budou cloumat pochybnosti. Naše „stará známá“ témata se probudí a začnou se připomínat. Ne aby nám avizovaly, že máme problém, ale aby nás jej zbavily. Přinášejí potenciál, který stačí zhodnotit (Automatickou pračkou).
Vesmír je dobrý, a nic než dobro se tu pro nikoho nepřipravuje. Vesmír není nastaven na generování zla, on jen dokáže ze svého programu odbočit a každému z nás připravit přesně to, čemu věříme. Nabízí jen dobré, ale dokáže na žádost dodat i cokoli jiného.
Na Sedmičku Disků kouknu na závěr ještě z trochu jiné, také podstatné perspektivy:
- Na první pohled pozitivní situace a události nám přinášejí dobro ihned. Proto je tak snadné je považovat za dobré, nic divného v nich nehledat. Proto i každý panáček má tyhle situace rád, dokáže si je užít.
- Na první pohled negativní situace a události nám přinášejí dobro a obohacení, které se dostaví až posléze. Poté, co jejich nápor zpracujeme = zhodnotíme ve svůj prospěch. Jsou to tedy dary, které nás přišly obohatit, ale to obohacení je až výsledkem procesu správného zužitkování potenciálu té situace (ve škole tomu říkáme „Dám si Automatická pračku“).
První typ situací vnímáme všichni stejně. Ale ten druhý, ten v mnohých probouzí fantazie neboli iluze. A pak jde automaticky do kopru nálada i jistota, nad světem se stahují mračna, čemu jsme říkali láska je fuč a námi lomcují stavy z palety negativních reakcí. Woody Allen tomu říkal v jedné povídce Veletrh duševních poruch, což mi přišlo milé i trefné. I Sedmička Disků má v sobě potenciál obohatit toho, kdo ví a poslat na veletrh ty, kdo nevědí. Přeji tu první variantu, zároveň vím, že to není zadarmo. Takže přeji chuť nebýt laciní sami k sobě, to se nikdy nevyplácí.
