Eso Pohárů (14-1-2018)
ato neděle je ve znamení Esa Pohárů. Opět se zde tedy projevuje naprosto ryzí vliv elementu, v tomto případě vody neboli citů. Jak takové ryzí city vypadají, co je jejich zdrojem i co nám to do života přinese, jakmile si je správně nastavíme, to přesně karta vysvětluje a učí.
Karta hned v úvodu definuje, co to ryzí city jsou — bezpodmínečná láska. Na tom je nejdůležitější správně pochopit onu bezpodmínečnost. Myslí se tím láskyplný vztah ke všemu a všem, který se nijak nemění s tím, jací ostatní jsou, jaké to, k čemu lásku chovám, je, jak to vypadá, jak to uvažuje, jak se to chová, jaký to má vkus…
Skutečná láska je stavem pochopení a soucítění. Není to tedy cit ani emoce, ale chápání, vědění. Emoce se mění jako aprílové počasí, ale láska (nikoli to, co jsme zvyklí za ni považovat) je stálé, neměnné. Nemá to s okolními proměnami nic společného, vychází to z člověka a způsobu, jakým vnímá svět.
A to je i správná definice lásky — je to správný způsob vnímání světa = reálné vidění. S čímž souvisí pochopení, že cítit lásku dokáže jen ten, kdo se na svět dívá už nikoli skrz své dojmy, ale čistě, srdcem. Dokud nás naše dojmy ovládají, automaticky trpíme tendencemi posuzovat, kritizovat, hodnotit, a tedy i bojovat.
A právě tím sami sobě škodíme, sami sobě ubližujeme, sami sobě zavíráme dveře, omezujeme se, izolujeme, straníme, a do našeho života nemůže proudit to, co si přejeme. Viníme z toho svět, ale děláme si to sami (akorát si to neuvědomujeme, unikají nám souvislsoti mezi tím, co prožíváme a jak uvažujeme a co tudíž vyzařujeme a přitahujeme).
Bezpodmínečná láska je klíč ke všemu dobrému. Cítíme-li ji, život funguje sám, můžeme žít jak toužíme, bezstarostně, protože vše, co k takovému žití svých snů potřebujeme k nám samovolně proudí (protože jsou všechny dveře otevřené). Vysíláme lásku a pozitivní očekávání, která z prožívání lásky automaticky plynou. Nevidíme soupeře, nevidíme překážky, nevidíme problémy — to je to kouzlo bezpodmínečné lásky.
K tomu je nutné doplnit vysvětlení, že každý, kdo vidí problémy okolo (bojuje se světem) automaticky úplně stejně vidí problémy a překážky sám v sobě (bojuje se sebou). Každý, koho vidíte nadávat, posuzovat kritizovat… úplně stejně mluví v duchu sám o sobě. Nepřijde si dost dobrý, vidí a dál hledá na sobě chyby, cítí se pak nejistý, ohrožený, omezený, nevěří si, myslí si, že je potřeba na věci chodit silou, že nemohou fungovat jen tak. Je pak nespokojený, a svou nespokojenost ukájí kritikou, handrkováním, usilováním, snažením (které ale nikam nevede) — ventilací svých frustrací směrem ven.
Neumět cítit bezpodmínečnou lásku je jako žít v domácím vězení. Jak již zaznělo, jde to jedině na základě vědění, protože se musíme na se naučit dívat z úplně jiné perspektivy než jsme naučeni. Naše smysly ani naše halva (která smyslové vjemy zpracovává a dedukuje z nich teorie o světě, lidech a prožívaných situacích) nám takový pohled nedokážou nabídnout. je to totiž „pohled z druhé strany“, zevnitř, z perspektivy životních (vesmírných) zákonů.
Je to jako kdybyste se dívali třeba na šachy a snažili se vymyslet jejich pravidla — to nejde. To si pořád budete něco myslet a vzápětí zjišťovat, že to je jinak. K výsledku se nikdy nedoberete, budete vždy tak někde napůl a ještě jen možná. Stejně to je s životem. Ten vypadá na pohled nesmírně složitě a neuchopitelně, ale tak se jeví jen těm, kdo neznají jeho zákonitosti. Nevidí je v tom a nikdy neuvidí, protože není jak je odhalit. Iluze je silná, souvislosti mezi tím, co se děje a co to zapříčinilo nesmírně vzdálené, nedohledatelné.
Jak může vypadat den ve znamení Esa Pohárů? Obvykle se v něm projeví obě strany mince. Zažijeme chvíle, kdy se v nás probouzejí (byť třeba velice slabě) negativní myšlenky = zbytky podvědomých bloků. A pak přijdou chvíle, kdy se cítíme totálně naplnění, spokojení, nad věcí, život nám přijde úžasný a krásný. Případné pochybnosti chtějí upozornit — tohle si ještě dočisti! tak to udělejme. A chvíle pohody v nás chtějí posílit správné cítění, proto se jim oddejme, ponořme se do nich a uvědomujme si sílu a krásu přirozeného vnímání, bezpodmínečné lásky.
Kdo životní principy nezná, snaží se nad vším dumat. Kdo je zná, neřeší vůbec nic. Ví, že to je zbytečné, stačí vědět, že je vše správně. Což není žádné „slepá víra“ nebo nezodpovědné mávání rukou — to dokážeme proto, že přesně víme, jak věci fungují. Pak to můžeme s klidem dělat a vědět, že se chováme správně. Že neztrácíme čas a energii „dumáním o nesmrtelnosti chrousta“ a namísto toho řešíme ty skutečně praktické věci, které nám přinášejí to, co si přejeme a umožňují žít tak, jak toužíme.
Bezpodmínečná láska je tudíž vědomé a cílevědomé žití. Vědomé proto, že chápu, jak žití funguje a co se po mně chce, aby mi život samovolně šlapal, a cílevědomé proto, že si dokážu rutinně plnit své cíle a nastavit život přesně tak, jak mi vyhovuje.
Bezpodmínečná láska je pochopení, že láska tu všude, ve všem a v každém je. A jde o to ji umět vidět, automaticky na ni koukat, o drána do večera, od pondělí do neděle. Lidské vnímání ji mnohdy vůbec nevidí, a právě to člověka omezuje. Nevidět lásku znamená zavřít si dveře. Nikoli ke konkrétním lidem, životní dveře vždy zavírají přístup k celé oblasti žití. Je bláhové si myslet, že bojuji-li s Františkem, mám zavřené dveře jen vůči němu (což mi může být fuk). Kdepak, tak to opět vidí jen hlava, ale skutečnost je jiná. František mi jen avizuje — koukej, jak jsi na tom, jak (nesprávně) uvažuješ. A váš každodenní život vám ukazuje následky tohoto vnímání.
V naší skole máme na probuzení bezpodmínečné lásky celou jednu sekci, zakončenou technikou „Totální přijímání“. To je ta cesta, to je ten zemědělský stroj, který v našem podvědomí dokáže bezpodmínečnou lásku vypěstovat a sklízet její plody.
