Eso Pohárů (18-1-2018)
máme ji tu zase. V neděli k nám přišla bezpodmínečná láska prostřednictvím Esa Pohárů, a čtyři dny na to je tu znovu. Asi chce, abychom si o ní řekli víc, tak na koukneme ještě trochu jinak než minule.
Na úvod jen připomenu, že bezpodmínečná neboli skutečná láska není cit. Je to reálný způsob dívání na svět. Není to tedy stav, kdy se do někoho zamilujeme, protože nám v tu chvíli přijde úžasný, ale je to stav zamilovanosti trvalé.
A to je důležité si uvědomovat — trvalá zamilovanost, proto je pravá. Nic, co trvalé není, není ani pravé. Proto když mluvíme o skutečných hodnotách, vždy mluvíme o hodnotách duchovních, a je jimi myšleno trvalé zdraví, trvalá radost, trvalé štěstí, trvalé bohatství, trvalá láska…
Vše pomíjivé přišlo z vnějšího zdroje a s ním to i odejde. Je-li zdrojem naší radosti film, odezní ta radost chvíli poté, co film skončí. A my se plynule vrátíme do našeho standardu. Stejně tak dovolená, večírek, fotbal, výlet, návštěva i všechno ostatní brzy skončí a naše nálady se vrátí tam, kde byly, protože budou živeny jen a pouze námi, naším vnitřním nastavením.
A zde je i klíč k řešení, k pochopení, jak to musíme mít nastaveno. Musíme být tím zdrojem pohody, radosti a lásky my sami. Aby se ten stav štěstí stal naším standardem, do kterého se vracíme po skončení kina, večírku, fotbalu, výletu, rande, dovolené…
Štěstí musí být stavem, do něhož se vracíme, nikoli tím, kvůli kterému někam běháme, ať fyzicky, nebo myšlenkově. A aby to tak bylo, je nutné cítit bezpodmínečnou lásku, neboli — vnímat reálně svět. Pak ji totiž všude vidíme, nepřetržitě, všude, kam se podíváme i nač jen pomyslíme. tak to vypadá, nahradilo-li naše dojmy vědění. Nahradila-li logiku člověčí logika vesmírná — vesmírné zákony.
Dojmy jsou tím, co z naší schopnosti vnímat a cítit lásku ukrajuje. Každý dojem neboli iluze ukrojí svůj díl, což pociťujeme neklidem v prožívaných situacích. Reálně vnímané nás nechává naprosto v klidu, cítíme se dobře i bezpečně. Ty stavy nejsou způsobeny ničím zvenčí, ale naším úhlem pohledu.
Jak může vypadat den ve znamení Esa Pohárů? Obvykle alespoň část dne prožijeme naprostou pohodu, klid, nadhled, pocit naprostého bezpečí a sounáležitosti se světem, s druhými. Život nám promítne jakési „motivační demo“ stavu, ve kterém můžeme žít. Prožijeme totální krásu a lásku. No a pak to odezní a přijde chvíle na položení si otázky na tělo — Co s tím udělám?
Někdo se cítí dobře jen když je někdo u něj. Je-li sám, cítí se ohrožený, osamělý, slabý, nemohoucí, nerozhodný… On takový není, ale cítí se tak. A jak se kdo cítí, tak se i potom chová, prociťovaná neschopnost mu svazuje ruce a nač sáhne, to podělá.
Všechny nás svazují jen naše dojmy. Naše chování se jim přizpůsobuje, není to naopak, jak si myslíme. To jsme si v sobě vypěstovali svými názory. Názor, obyčejná myšlenka, je řetěz, který drží a nepustí. Nic pevnějšího než názor není. Reálné otevírají všechny dveře a boří všechny hranice, nereálné je naopak staví a dveře zavírají na sedm západů.
Bezpodmínečnou lásku nenapadají žádné negativní scénáře. Je čistá, pozitivní, netrpí představami, že by něco mohlo hrozit, být špatně, nefungovat, nedopadnout… Dívá se na svět s důvěrou a vědomím, že je vše naprosto v pořádku a očekává samé krásné věci. Ani ji nenapadne, že by mohlo být jinak.
Eso Pohárů ukazuje stav skutečného bohatství. Celistvost vzniká spojením všech čtyř Es, přičemž to Pohárové — bezpodmínečná láska — tvoří základ. Když k tomu přidáme Eso Mečů (čistá mysl), dozvíme se již zmíněný fakt, že k bezpodmínečné lásce dospějeme jedině věděním — poznáním vesmírných zákonů. Přidáme-li Eso Holí, dozvíme se, že vědění dostaneme do krve spálením všech podvědomých bloků. A poslední Eso Disků nám sdělí, že bohatství ve všech formách k nám začne chodit hned poté, co svou skutečnou lásku, kterou jsme získali věděním a spálením bloků, začneme jednoduše promítat do svého dívání na svět. Že nemusíme nic víc, než koukat tak, jak jsme se naučili a tím hojnost šíříme i přitahujeme zpět.
Bohatství je tedy zase „jen a pouze“ duchovní záležitost, způsob vnímání. Jak také jinak, protože víme, že vše ve vesmíru správně funguje samovolně — úplně samo. Na což existuje jediné vysvětlení — stačí to mít v krvi a tím to vyzařovat. A tak to i je, buď to v krvi máš a vyzařuješ/přitahuješ, anebo nemáš, a tak se snažíš a pachtíš (a nic).
Zdravý a silný je ten, kdo se zdravý a silný cítí — vůbec ho nenapadá o tom pochybovat. Bohatý vůbec nepochybuje o svém bohatství, úspěšný nepochybuje o své úspěšnosti a tak dále. Mají to v krvi. A seberozvoje je tu od toho dostat do krve úplně vše, tedy i to, co necítíme.
Seberozvojem získáte schopnost měnit obsah svého podvědomí neboli své cítění. Alespoň tedy takovým seberozvojem, který ví, co dělá. Proto se i jmenuje „rozvoj přitažlivosti“ — automaticky se změnou podvědomí se mění přitažlivost, čímž se automaticky i mění život. Přicházejí jiné kvality — lidé, nabídky, zážitky, zdroje… Děje se tak samovolně, protože to naše podvědomí přesně tak vysílá (a nic to vysílání neruší). Proto to funguje, stali jsme se kompatibilní s prostředím, v němž žijeme — s polem hojnosti, která je všude kolem nás, my jsme jí akorát pozavírali mnohé dveře.
