XXI: Universum (26-1-2018)
nes nám Tarot ukazuje poslední kartu Velkých Arkán. XXI: Universum je završením vývojového cyklu, během kterého v nás něco zrálo. Už víme, že vše hodnotné v životě musí projít procesem zrání, kde od počáteční touhy (chuti něco změnit nebo dokázat), následné vize (správně Vesmíru definující, co to bude) přes všechny tréninky (zpracované Automatickou pračkou) až do stavu zralosti, kdy je podvědomí změněné v souladu s naším původním záměrem.
Karta XXI: Universum v prvé řadě připomíná samotný fakt, že nic nejde hned, rychle, vyčůraně, fintou… Život by neměl smysl, kdyby v něm šlo podvádět, proto je automaticky zajištěno, že to nejde. Kdyby to šlo, nemá smysl žít, protože sám život je prostorem, kde si máme užívat své (neomezené) tvoření.
Je tedy potřeba pochopit, že to takto je, že to tak je pro naše vlastní dobro a není důvod to chtít jinak. I když se ocitneme v nějaké těžší životní situaci, zkoušce, kdy okolnosti zrovna nevypadají, že nám hrají do karet, pořád není důvod chtít rychlá řešení. Každá situace nás touží něco naučit, proto přišla. Neubližuje nám nic, vše nás jen vybízí si užít svůj vlastní proces růstu, posílení, uzdravení, a v konečném důsledku obohacení.
Seberozvoj je proces, který nás naučí s životem nebojovat tím, že nás naučí mu rozumět. Přestaneme se chovat pošetile, házet si klacky pod nohy a ubližovat si. Vždy si ubližuje člověk sám a vždy to dělá z jediného důvodu — nerozumí prožívané situaci. Hlavou se mu pak honí černé myšlenky, které ovšem nikdy nejsou namístě (nejsou reálné, jsou to výplody fantazie).
XXI: Universum píše, že se zakončuje cyklus důležitých zkušeností. Tím se vlastně vyjadřuje k tématu „co neprožiješ, nepoznáš“ a dává tak jasný pohled na životní fakt — učíme se prostřednictvím svých prožitků. Většina věcí je nepředatelných, nestačí něco vysvětlit, popsat. Člověk je musí prožít. Až tím dostane, co potřeboval dostat, včetně správného pohledu na věc.
My se často snažíme navzájem poučovat, pomáhat si, což vypadá hezky, ale je to nejen k ničemu, ale je to i škodlivé. Nikdo to nepotřebuje, každý potřebuje na věci přicházet sám i se sám odžít. Role rodiče není v tom, že svým dětem „pomáhá“ ani jim něco tluče do hlav (proto to nefunguje). Správný rodič své děti jen správně směruje tím, jak se sám k věcem staví a jak o životě mluví, a nechává je žít jejich životy — zkoušet to samy, starat se o sebe, své záležitosti a tím sbírat zkušenosti.
S tím souvisí i „dělání chyb“, které ve skutečnosti žádnými chybami nejsou. Kdo se bojí dělat chyby, ten to nikam nedotáhne, protože popírá samotný princip, jak se rozvíjet. Je to opět jedině sbíráním zkušeností, a tedy děláním a řešením věcí, které jsem dřív nikdy nedělal a neřešil, tudíž je zákonité, že to neudělám hned správně. Jinak to být ani nemůže, tudíž je naprosto v pořádku, že dělám chyby a z nich se poučuji. Že zkouším věci pořád dokola, a tím je dostávám do krve, získávám cvik a rutinu.
Vztáhnu-li to na naši Školu rozvoje přitažlivosti, kdo už do ní chodí ode mě určitě slyšel, že toho není vůbec moc. Ale to zásadní je — dostat to z hlavy do krve. Čili opakovat, konzultovat, rozebírat, připomínat, opakovat, konzultovat… Bez toho výsledky nebudou, protože nebudou mít jak uzrát.
To je i důvod, proč je nutné najít správnou cestu a po té se vydat, namísto oscilování mezi různými aktivitami. Tím nikdo a nic nezraje, to pořád zkouším a zkouším něco nového, neboli startuji další a další proces zrání, ve kterém ale už dál nepokračuji, namísto toho odletím k něčemu jinému. Je ze mě věčný začátečník, amatér, který nic neumí, nic nedokázal. To platí i o seberozvoji. Police přečtených knih a zdi polepené certifikáty o absolvování kurzů nejsou známkou toho, že na sobě pracujeme, ale že se marně hledáme.
V celém životě jde o to, jestli se měnit umím nebo ne. Umím-li to, rostu, rozvíjím se, obohacuji sebe i druhé. Neumím-li to, bojuji a trápím sebe i okolí. Jsem generátor problémů, překážek, nepříjemností a nechtěných výsledků.
S potřebou vše opakovat a opakovat (a tím dostávat do krve a zlepšovat se) souvisí i další vesmírný fakt — vše je úplně jednoduché. Kdyby nebylo, nedalo by se procházet neustálým opakováním. Učíme-li se plavat, učíme se ty samé pohyby pořád dokola, jen je pilujeme k dokonalosti. Tím se zvyšuje vaše efektivita — vkládáme míň a dostáváme víc, plaveme čím dál samozřejměji, ladněji, samovolněji. A tak to je se vším.
Karta XXI: Universum nám tedy jasně definuje život jako proces neustálého opakování si toho, co je pro nás důležité. Takto jsme se naučili chodit, mluvit, počítat, číst, jezdit na kole a takto se obohacujeme i dál o vše, co chceme do svého života začlenit. Nikdy není důvod to dělat jinak, na což ovšem zapomínáme a svůj život pak namísto po jednoduchých liniích, které nás rozvíjejí a tím neustále obohacují tříštíme do samých odboček, které nám nic nedají, jen sežerou čas, který jsme mohli (a měli) využít mnohem smysluplněji.
Karta nabízí i správný pohled na chyby — žádné nejsou. To tak jen vypadá, ale je to iluze. Všichni se neustále něco učíme, tudíž jsem každý ve fázi vývoje, kdy nám něco už jde a něco ještě ne tak úplně. Život nás učí tohle chápat a pak být tolerantní — nedívat se na lidi jako dokonalé bytosti, ale na ty, kdo se neustále něco učí. Přestaneme pak ztrácet nervy, namísto kritiky se naučíme uvažovat a chovat laskavě. Což obohatí nás samé a jak rychle zjistíme — vše, s čím jsme dřív bojovali, začne zázračně fungovat.
Jak může vypadat den ve znamení karty XII: Universum? Obvykle silně cítíme, že se v nás něco završilo. Cítíme se dobře, v nadhledu, život nám dává pocítit naši vnitřní změnu. Je to den oslav, úspěšně jsme něco zvládli. Zároveň může tato karta být avízem — bloudíš! Pochope, že je potřeba jít po cestě a zrát, ne kde co zkoušet, popřípadě nedělat nic, uhýbat před svými výzvami. To se naopak cítíme celkem zdrchaně a život se nám zoufale snaží otevřít oči, tak to udělejme.
Karta nás učí vnímat život jako proces neustálého tvoření — učí nás správně žít, netrajdat od ničeho k ničemu, ale jít po cestě, kterou momentálně cítíme, že je v souladu s naší touhou. Jedině chůze po naší cestě nás naplní. A život nám automaticky nové cesty do života posílá, jakmile po nějaké dojdeme na konec. Stejně jako nám neposílá žádné další, dokud po té, po které potřebujeme projít, nedojdeme tam, kam máme.
I toto je nutné pochopit — žádná nová cesta se neotevře dřív, než uzavřeme tu předchozí. Kdo se motá a bloudí, často doufá, že se něco v jeho životě změní, ale to se nemůže stát. Není jak. Musí přestat bloudit, najít cestu a po té se vydat, aby v něm dozrálo, co dozrát musí. A tím se otevřou další dveře.
XXI: Universum mluví i o zodpovědnosti. O vědomém pohybu po své cestě. Naráží na to, že svůj život a tedy i pohyb po cestě svého vývoje určují naše myšlenky, očekávání a rozhodnutí. Naše reakce na prožitky, které k nám na naší cestě přicházejí. Žít vědomě znamená životu rozumět a tudíž chápat, co na své cestě prožíváme. Pak vidíme věci takové, jaké jsou, prožívané situace chápeme a správně na ně reagujeme.
A právě to je pro život stěžejní — správně reagovat na prožívané situace. To je motor mého žití, to určuje, zda se posunu dál, anebo budu bloudit, přešlapovat na místě. Chci-li se posouvat dál, životu rozumět musím. Každý se zastavíme přesně tam, kam nás pustí naše podvědomí. A neporozumíme-li, proč stojíme, nemáme jak se dál posunout, jak změnit, co změnit potřebujeme. Nejde to, protože změna vyžaduje úplně jiný přístup, než jaký nás napadá. jde o něco jiného, než si myslíme.
XXI: Universum je poslední kartou Velkých Arkán, čímž v sobě integruje všechno vědění o životě a ukazuje, jak je to vědění důležité. Představuje člověka, který životu rozumí, a proto je neomezený — nic jej nezastaví, dokáže žít, jak chce, protože si už bude vždy vědět rady. Vnímá totiž — tím, že mu rozumí — život úplně jednoduše a tak ví, že se jen neustále dokola opakují ty samé principy. Stačí je znát a vědět, jak na který správně zareagovat. Je to podobné jako řídit auto — když je třeba zpomalit, šlápneme na brzdu; když je třeba přidat, sešlápneme plyn; když je třeba přeřadit, šlápneme na spojku. A takto dojedeme, kamkoli chceme a potřebujeme.
