XI: Síla (30-1-2018)

Na dnešní den ukázal Tarot téma XI: Síla. Myšlena je síla skutečná, tedy trvalá a zároveň taková, která negeneruje odpor (protisílu) a tudíž boj. Už toto je dobré si uvědomit — síla generující boj ve skutečnosti není silou, je to snažení. Plyne z mylných představ o potřebě soupeřit, usilovat, ze strachu a pocitu oddělenosti.

Je tedy čas vysvětlit, co se skutečnou silou myslí — je to síla duchovní, neboli síla myšlenek. Což by nemělo být nic překvapujícího, protože víme, že celý svět vzniká v rovině nefyzické (duchovní) z informací (myšlenek). Tudíž ona skutečná síla musí ležet v duchovním světě a představovat schopnost tvořit to, co chci žít.

Schopnost vysílat myšleny máme každý. Naše slabost ale je, že spoustu svých myšlenek nevysíláme vědomě — nemáme kontrolu nad tím, co vysíláme. Lítají z nás jak se jim zachce a my nejen že si to pořádně neuvědomujeme, ale obvykle ani netušíme, že na tom je něco špatného.

Vývojem dospějeme do stádia, kdy si už uvědomujeme, že naše myšlenky tvoří naše životy. Tudíž je i chceme začít vysílat vědomě, ale zjistíme, že to nejde. Že přestože bychom rádi uvažovali jen hezky a v souladu s tím, co chceme prožívat, nedokážeme to. Myšlenky si dál lítají, jak chtějí. My to už teď akorát (zděšeně) sledujeme.

Přichází fáze, kdy se dozvídáme o svém podvědomí. Že naše myšlenky nevylétají z hlavy, ale z něj. Naše hlava to jen registruje (a případně pak i dál dedukcemi ty myšlenky rozvíjí — fantazíruje). Nicméně všechny myšlenkové neboli informační impulsy vycházejí z podvědomí, které je zásobárnou našich názorů. Máme v něm uloženy šablony svého uvažování — hezky jednu vedle druhé, na všechno, co se žití týká.

Život pak probíhá tak, že se koukáme okolo nebo o něčem přemýšlíme (probíráme v duchu aktuální situaci, případně nějakou z minulosti či budoucnosti). A při těch úvahách používáme v podvědomí uložené šablony, ze kterých hlava pak dedukuje teorie a závěry. Jelikož jsou ty šablony stále stejné, vydedukuje hlava stále stejné závěry.

Čímž budeme prožívat stále stejné stavy i výsledky, věci se budou vyvíjet stejně jako dřív, a to tak dlouho, dokud nepochopíme, že to, co se nám honí hlavou není realita, ale naše fantazie. Že to, co naše hlava (logicky) dedukuje je jen verze odpovídající naší šabloně vnímání dané záležitosti. Přijdeme pak na to, že změníme-li výchozí šablonu, naše hlava stejně logicky vydedukuje závěr úplně jiný.

Zprvu možná budeme zmatení. Zkoumáme jednu záležitost, a stačí změnit úhel pohledu, a hned vše vypadá úplně jinak. Dokonce diametrálně jinak. Jedním pohledem katastrofa, a jiným záchrana, obohacení nebo výhra. Začne nám docházet, že je to celé o těch šablonách. Že náš úhel pohledu určuje, jakou teorii vydedukujeme, co budeme očekávat, jak se budeme cítit a — v konečném důsledku i to, jak se situace vyvine i jak dopadne. Život se totiž přizpůsobuje našim úvahám a očekáváním, nikoli naopak, jak jsme si to mysleli dřív.

Pochopíme tak svou schopnost udávat svému životu jasnou a přesnou podobu. Uvědomíme si, že jsme tím jediným, co náš život formuje, co všemu určuje vlastnosti, trend vývoje i jak to dopadne, jak to bude fungovat, co nám to přinese…

Zároveň nám dojde, že to nebude hned. Že v tom je vtip, protože naše staré šablony z podvědomí nezmizí jen tak. Jejich nahrazení šablonami novými je proces, který má svá jasná pravidla, průběh i techniky, které je při něm potřeba používat.

Život se nám ukáže jako disciplína, které se můžeme chtít začít věnovat. Podobně jako sport nebo jakýkoli jiný koníček, při kterém se něco učíme a rozvíjíme své schopnosti to realizovat. Pochopili jsme tím život a jeho smysl. Je to hra, která má svá jasná pravidla, která nás má bavit, vyzývat a zároveň obohacovat.

Tu hru hraje každý sám za sebe, což je fajn, protože můžete hrát kdykoli chcete, nepotřebujete čekat na spoluhráče. Roli vašeho sparinga (nechci použít slovo „soupeř“, protože on nehraje proti vám a netouží vás porazit) hraje Vesmír. Bohatě mu k tomu stačí, že není vidět. Celý vtip je totiž právě v tom, že my jej ke své hře potřebujeme, ale jeho neviditelnost v nás probouzí pochybnosti. A o tom ta hra je — překonáváme pochybnosti, nahrazujeme je rostoucí důvěrou.

Je to velká nádhera, protože Vesmír nejen, že je neviditelný, ale i dokonale mazaný. Připravuje nám překvápka, nečekaně nás staví do situací, které pro nás připravil a jimiž naši důvěru testuje a zároveň rozvíjí. Ty situace nám šije doslova na míru, přesně ví, co nám aktuálně nejvíc pomůže, co nás posune přesně tam, kam je potřeba, abychom udělali krok správným směrem k cíli, kam chceme dojít.

Vrátím se ke kartě XI: Síla a jejímu tématu — pravá síla. Tou pravou silou je právě ona důvěra, kterou společně s Vesmírem rozvíjíme. Zvyšuje se naše schopnost nic neřešit, nevypouštět myšleny, které nejsou v souladu s našimi záměry a naopak si život řídíme tím, že zadáváme, jak co chceme mít a Vesmír nás tam vede.

Ve Škole rozvoje přitažlivosti tomu říkáme „cílevědomý životní styl“. Hrajeme s Vesmírem hru, kdy jednou technikou určujeme, co si chceme splnit a dalšími dvěma zpracováváme překvápka, která nám Vesmír připravuje a posílá do života, aby nás k našemu cíli dovedl.

Takto byl i život myšlený, tak se má žít. Je nutné ale život nejdřív pochopit — dozvědět se pravidla hry + se naučit měnit obsah svého podvědomí. Svým poznáním i schopnostmi se dostáváme přímo ke zdrojům všeho, s nimiž pracujeme. Naše poznání je tudíž to nejjednodušší možné — uvědomíme si, jak je Vesmír i život ve skutečnosti jednoduchý.

Jak může vypadat den ve znamení karty XI: Síla? Mohou se ve vás probouzet vaše achillovky — nevyřešená témata, s nimiž vnitřně bojujete. Vzpomínky spojené s výčitkami nebo naopak černé vyhlídky do budoucna, pochybnosti. Můžete ale cítit i opačnou stranu mince této karty. Po předchozích (např. včerejších) pochybnostech může přijít uvolnění, pocit bezpečí a pozitivní pohled na svět. Vesmír vás chce motivovat svůj život ladit — pochopit, že přesně tak se žít má, tak to bylo odedávna myšleno.

Škola rozvoje přitažlivosti je výuka pravidel hry. A už z toho principu nemůže být složitá ani obsáhlá. To by nedávalo smysl, představte si hru, jejíž pravidla mají sto stran. Kdo by to chtěl hrát? To by byl šílený nápor na bednu. Volejbal, hokej, pexeso, šachy i každá jiná hra musí mít naopak pravidla jednoduchá. Pak to nejen baví, ale jde to hned i začít hrát.

Zábava je v tom, že ta jednoduchá pravidla hraním dostáváte víc a víc do krve a dokážete tak hrát líp a líp. Odkrývají se vám nové a nové možnosti, finty, strategie, zlepšováky… Pravidla se nemění, vy si jen uvědomujete další a další možnosti a nuance, které hra nabízí.

Jdete do hloubky, a to vás naplňuje a zároveň obohacuje. Život nekonečně baví, vyzývá a odměňuje.

<Předchozí | Následující >