Trojka Disků (9-1-2018)
ématem dnešního dne je Trojka Disků. V jejím podnadpisu najdeme pojmy seberealizace, zájem a uplatnění. Pojďme si vysvětlit, co nám chtějí říct — jaký je jejich hlubší význam.
Seberealizace v prvé řadě vysvětluje smysl života. Důvod, proč jsme se narodili — abychom se realizovali. Nikdo tu tedy není proto, aby se skrýval, izoloval, obával, ale aby sloužil celku tím, co přirozeně umí, protože se narodil takto talentovaný.
My obvykle smysl života hledáme. A hledáme jej proto, že nám uniká, o co v životě jde. A tím, že nám to uniká, cítíme se zmatení, bloudíme, a — vymýšlíme si. Fantazírujeme o tom, jaký by byl náš život krásný, kdyby…
Sešli jsme z cesty a nedokážeme se na ni vrátit. Trápíme se, marně hledáme radost a štěstí. Napadají nás spousty způsobů, jak si radost udělat, ale ani jeden z nich nic kloudného nepřinese. Chvíli hej, ale pak se vrátí staré známé a všudypřítomné ouvej.
Ať hledáme štěstí v čemkoli, máme všichni hledači jedno společné — něco od života chceme. A právě to je zdroj všech našich problémů. Život nám úplně vše dal hned na začátku — již zmíněné talenty a jedinečnost. My jsme jim jen nevěnovali pozornost a péči. My jsme z nějakého důvodu začali pokukovat jinam než sami do sebe a tím naše talenty upadaly v zapomnění a ztrácely na ceně.
A jelikož jsme přestali vidět hodnotu v sobě, začali jsme ji vyhlížet kolem. A právě tím vznikl onen pocit chybění, který se v nás pak probouzí milionem forem. Nevěříme si, cítíme se ohrožení, bezcenní, zbyteční, nemilovaní, nepřitažliví, unudění, slabí, prázdní…
Prázdnota, to je to pravé slovo. Tak vypadá život každého, kdo jej nepostavil na své seberealizaci. Na uplatňování talentů, které má, s nimiž se narodil, a které měl objevovat, rozvíjet, pěstovat — bavit se tím, jaký je, co umí, co mu přirozeně jde a co jej naplňuje.
Jedním z nejdůležitějších poselství Trojky Disků je vesmírný zákon — jedině seberealizace tě dokáže naplnit. Nic jiného tu schopnost nemá. Hledáš-li tedy štěstí kdekoli jinde, nenajdeš je. Není možné je najít, nic ani nikdo tě šťastným neudělá, jen tvá seberealizace.
Mnozí zoufale toužíme po penězích, majetku, přátelích, partnerovi, luxusu, životě v Karibiku… A to je skutečně zoufalství, naivita, která nás napadá jen proto, že se necítíme spokojení tam, kde žijeme. A necítíme se tak nikoli proto, že by našemu životu něco chybělo, ale že si chybíme my sami. Nevidíme v sobě hodnotu, protože jsme nehledali a tudíž ani nenašli svou jedinečnost, pro kterou jsme na světě, kterou si máme užívat, a svět nám za to bude nesmírně vděčný, protože na to čeká.
Kdo nežije svou seberealizací, žije strojově. Z povinnosti, nikoli pro radost. Vše, co dělá, vnímá jako nutné zlo, které jej obtěžuje, ale holt to musí být, aby… Aby si vydělal, aby měl pokoj… Marnost, nic nedávám, proto se mi nic nevrací. Tělo bez duše. Zoufalství, ze kterého marně hledám cestu ven, a nic nezabírá.
Jediné, co člověka dokáže trvale naplňovat, jsou právě ty jeho talenty a jedinečná osobnost. Obojí s sebou celý život tahá, ale není si toho vědom. Proto se tomu nevěnuje, a namísto toho zkouší kde co. Od práce, která jej nebaví a dělá ji jen kvůli výplatě, po zabíjení volného času úplnými zbytečnostmi. Přežívání se tomu říká, žití od ničeho k ničemu. Proflákaný život.
„Uplatnění“ v podnadpisku Trojky Disků avizuje opět na první pohled přehlédnutelný, zato životně zásadní fakt — pro tvé talenty je zde uplatnění. Vesmír tě nevyvrhl na svět jen tak, protože nic na světě není jen tak. Je zákonitý, vše má svůj jasný (dobrý) důvod, vše je dokonale promyšleno. Nenarodil jsi se náhodou a není náhoda, jaký jsi a jaké talenty jsi si přinesl na svět, protože Vesmír s tebou počítá. Proč by nechal zrodit někoho, kdo se pak bude plácat a pachtit v boji o přežití?
Kdepak, to se neděje, resp. to se děje jen když téhle iluzi člověk podlehne. On si život každý může sám modifikovat, jak chce. Vesmír má jen pro každého připravenu dokonalou verzi, ale zároveň nikomu nemluví do toho, když se rozhodne žít jinak. Stačí si začít myslet, že jsem bezcenný, a budu to tak mít. Ale realita to není, to je jen má subjektivní fikce, kterou pak vlivem zákona akce a reakce (neboli svobodné vůle) prožívám.
Jak může vypadat den ve znamení Trojky Disků? Můžeme cítit silnou potřebu pracovat, chuť něco dělat, tak se tomu plně oddejme. Můžeme mít i tendence přemýšlet o tom co děláme, proč a jak své konání toužíme rozvinout, posunout dál, obohatit. Ponořme se do těch úvah, přišel ten správný čas.
Celý život je o spolupráci člověka s Vesmírem. Vesmír je tu od toho, aby pro každého měl to nejlepší. Ale sám Vesmír nic z toho neprosadí. Musí s člověkem spolupracovat, protože to je člověk, kdo rozhoduje, jakou kvalitu žít chce. Vesmír tedy musí být schopen každému nabídnout i jakoukoli jinou úroveň žití než tu dokonalou.
Řečeno jinak — Vesmír je polem všech možností. Každý se rodí tak, aby mohl žít život sám sobě ušitý na míru. Takový, který po všech stránkách odpovídá jeho naturelu neboli vnitřnímu nastavení. Ale zároveň je vše v životě za odměnu, protože jinak by to nedávalo žádný smysl, nemělo by cenu žít.
Kvalitu života určuje míra přirozenosti vnímání člověka. A to je něco, co vyžaduje chuť a trpělivost. Člověk totiž neví, jak Vesmír funguje, nedokáže tedy jen tak sám od sebe uvažovat v souladu s vesmírnými principy — žít tu maximální kvalitu. Přirozené vnímání si musí vypěstovat. V našem případě k tomu máme Školu rozvoje přitažlivosti, která přesně tohle učí — životní principy a umění je zaintegrovat do svého způsobu vnímání, neboli — dostat do praxe.
Tím se kvalita žití chová jako rtuť v teploměru, když jej zahříváte — stoupá kontinuálně, až dospěje do stavu souznění s vámi. naplnění, štěstí, láska, radost, bohatství, zdraví, naplňující vztahy — to už není snem, ale realitou. Naše podvědomí se zbavilo bloků neboli nepřirozených názorů, jimiž sami sobě házíme klacky pod nohy.
Přirozený člověk žije tím, že je. Právě to je skutečná radost, kterou můžete jen tímto způsobem prožívat. Sdílíte sami sebe, to, jací jste, co dokážete, čím druhé obohacujete. Jde vám to přitom samo, žijete přirozenou potřebou sebevyjádření. Malíř maluje, učitel učí, architekt navrhuje, kuchař vaří… pro ryzí radost. Nic mu nechybí, protože našel sám sebe. Tím je přitažlivý, protože od života nic nechce. je o něj zájem na všech frontách — pracovní, přátelské, partnerské… Život funguje sám, jak ukazují tři točící se kolečka na obrázku karty, která spolehlivě rozhánějí všechna mračna chmur a trudomyslností.
