Desítka Holí
esítka Holí nás odnaučuje chtít mít události pod kontrolou. Vysvětluje, že tím jdeme jen sami proti sobě, protože život funguje správně bez nás, bez našich snah jej vymýšlet, kontrolovat a řídit.
Tyto potřeby se v nás probouzejí vlivem kalkulací a spekulací, kterými nás živí naše hlava — ona se snaží všechno logicky zdůvodňovat a potvrzovat, vymýšlí teorie, kterým věří, právě proto, že jí přijdou logické.
Vymýšlet teorie a kalkulovat je vlastnost hlavy. Dělá to tak každý všude, kde má zablokované cítění, tedy ve všem, co nevnímá srdcem. Pak se děje úplně automaticky, že roli přebírá hlava, která nic jiného než vymýšlet a kalkulovat neumí. Ona musí jít na vše logikou, protože nemá schopnost cítit.
Všechny problémy si sami vymýšlíme
Právě takto — hlavou — vznikají všechny problémy, nemoci, nedostatky, komplikace… Hlava si je vymyslí, protože se snaží všemu přijít na kloub, potřebuje ke všemu důkazy, a když je nemá, dedukuje si je. Jelikož ale není hloupá, dedukuje své fantazie naprosto uvěřitelně a proto nás přesvědčí o jejich správnosti.
Tím se ocitáme mimo realitu, ve svém vlastním příběhu, kterému nejen věříme, ale my jej pak i žijeme. Vše, čemu uvěříme, se stává součástí našeho vyzařování a tedy i přitažlivosti — přesně tak nám to začíná (ne)fungovat. Náš život se přizpůsobí tomu, o čem jsme přesvědčeni.
Kontrolovat = brzdit
Snahou mít vše pod kontrolou jen sami sobě ubližujeme. Život přestává být pohoda, stává se z něj boj, honička, trápení, přichází usilování starosti i rozčarování. Trpíme pocitem, že nic nefunguje, a tudíž se trpíme a snažíme ještě víc, čímž ten kolotoč nefungování roztáčíme ještě víc.
Desítka Holí nás učí podstatné skutečnosti: Život funguje správně sám. Nejsi tu od toho, aby sis o cokoli dělal starosti, ale abys žil svůj příběh, který je perfektně vymyšlený a o vše je staráno. Odnaučuje nás fantazírovat, vymýšlet teorie o tom, jak je co špatně a vymýšlet řešení. Vysvětluje, že správně je přesný opak — umění nechat všemu volný průběh, vše přijímat takové, jaké to je s pochopením, že tak to je správně, není se čeho bát ani oč usilovat, co měnit.
Kontrolovat život nás nutí existenční strach. Bojíme se o svou existenci, myslíme si, že bez naší aktivity a snahy život stojí. Hlavě to přijde úplně jasné, jak by mohlo něco fungovat samo? Jenže ono funguje, dokonce to je nutnost, protože jedině samo funguje správně úplně vše.
Pochopíme-li poselství Desítky Holí, můžeme se všemi snahami život vymýšlet a řídit přestat. Je to jediný způsob, jak je uzdravit i jak se konečně žitím bavit. Bezstarostně, pouze žít tím, co k nám samo chodí, protože jedině to — co k nám samo přijde — je náš život. Vše ostatní jsme si sami vymysleli.
Co si vymyslím, nikdy není ono
Mnozí přímo žijeme vymýšlením svého života. Plánujeme, vymýšlíme si aktivity, protože trpíme pocitem, že takto vypadá aktivní život. Ve skutečnosti ovšem bráníme tomu, co je pro nás ideální, ay do našeho života vstupovalo.
Jedině Vesmír ví, co je pro nás to nejlepší a má to pro nás i neustále připraveno. Nikdy ale nejde proti našim vlastním plánům, máme-li nějaké, nechá nás žít, jak chceme. Vesmír nepoužívá sílu, nepřesvědčuje. Pouze nabízí, pokud jsme připraveni přijímat.
Být připraven = nevymýšlet a neplánovat
Připravenost přijímat v praxi znamená — nemít žádný vlastní plán, konkrétní představu. Což je ještě konkrétněji řečeno — schopnost žít z okamžiku na okamžik. Bez představ, co bude dnes, zítra, za týden…
Hlavě neboli egu se toto samozřejmě nelíbí, protože to v ní probouzí pochybnosti. Hlava nejistotu nemá ráda, protože provokuje její logiku. Hlava má nejistotu spojenou s problémem. Potřebuje mít vše jisté, jedině pak se cítí v klidu.
Hlava je špatný vůdce
Hlava nás vždy vede špatně, dedukuje nesprávné závěry. Její dedukce nevycházejí z toho, jak svět funguje, ale jak si myslí, že funguje. Jak si fungování světa vydedukovala, vyfantazírovala. A jelikož spoustě věcí nedokáže přijít na kloub (netuší, jak fungují), cítí se nejistá a ohrožená. Vše, co nemá pod kontrolou, ji znervózňuje a tak nám našeptává, abychom to řešili, abychom se starali, honili, snažili… Abychom se snažili předcházet tomu, čeho se hlava bojí, v čem vidí problém — nejistotě.
Jedinou zbraní proti našim strachům je vědění. Chápeme-li, jak život funguje, dokážeme se strachu postavit a ustát vše, co v nás probouzí.
Nejistota je ovšem pravým opakem toho, co si o ní hlava myslí. Nejistota je nutný stav, za kterého dokáže život správně fungovat. Jestliže se o něco vůbec nestaráme, funguje to správně. Jakmile ale do toho začneme zasahovat svými dedukcemi, začínáme to komplikovat a brzdit. Naším úkolem tedy je — odnaučovat se cokoli řídit. Uvědomit si, že to vždy děláme ze strachu — že nám něco hrozí, že o něco přijdeme, že přijde nedostatek… A tento strach, skutečná příčina našeho usilování, je falešný, tudíž je nutné jej přestat poslouchat.
