Čtyřka Disků vysvětluje princip jednoty, a potažmo i důvody, proč se v životě cítit naprosto bezpečně. A k tomu do třetice odkrývá princip harmonie neboli správně nastavených hranic. Pojďme se postupně na ty principy podívat a udělejme si v nich jasno.

Jednota = propojení

První z principů Čtyřky Disků je pochopení, že nejsme navzájem oddělení a náhodně se zde vyskytující „panáčci“, vydaní napospas okolnostem.

Ve Vesmíru se náhodně nestane nikdy nic, a zároveň je Vesmír jeden trvale propojený celek. Čili i my, lidé, jsme se vším — i se sebou všichni navzájem — trvale propojeni. Jak již víme, nejsme panáčci, ale vysílače informací, které jsou propojené právě oněmi vysílanými informacemi a energií, jakou ty informace nesou.

Svůj život si tvořím úplně sám. Tím, jaké o všem vysílám informace. Připomínám to zde proto, že se hodí si uvědomit, že nejsme žádnou obětí, ale tvůrcem.

K trvalé propojenosti je dobré zmínit, že díky ní vnímáme na libovolnou dálku, jak o nás uvažují ostatní. Jejich uvažování a chování určuje kvalitu energie, kterou vůči nám vysílají a tomu odpovídají naše pocity i situace, které prožíváme. Pokud například někdo žárlí, začnou jeho partnerovi do života chodit jiní nápadníci a v něm samotném budeme svou žárlivostí probouzet tendence s nim navazovat vztahy. Podobně jako ten, kdo se bojí lidí, automaticky přitahuje ty, kdo se po něm vozí (takto funguje například šikana — šikanovaný vyzařuje svůj strach a tím přitahuje ty, kdo toho budou zneužívat; je to ale on, kdo v nich probouzí ty chutě).

Na podobném principu (zákon přitažlivosti) funguje vše, i finance nám do života chodí na základě vysílaných očekávání, tudíž nejde jen o výměnu informací mezi lidmi, ale mezi úplně vším. Ve Vesmíru je vše ve svém základu energií a informacemi (Vesmír je energeticko-informační pole), živé, neživé, hmotné, nehmotné, Vesmír v tom nerozlišuje, je to jako Lego, ze kterého stavíte panáčky a domečky. Akorát místo kostek to stavíte z informací obalených energií.

Vše je vztah

Je tedy na zodpovědnosti každého vysílače, jaké informace bude vysílat. Přesně tak bude náš život vypadat, přesně takové vztahy si tím budeme vytvářet. On je totiž úplně všechno vztah. Zdraví, finance, spokojenost, štěstí, láska, to vše je vztah člověka k jeho tělu, penězům, sobě, druhým lidem… Nic jiného než vztahy neexistuje, i s autem máme vztah — jak o něm uvažujeme, tak k němu přistupujeme a přesně tak nám slouží.

Prožíváme svá vlastní očekávání

Svůj život si tedy tvoříme každý úplně sám tím, jaký vztah si vůči všemu nastavíme. Jak se na to naučíme dívat. Od toho se odvíjí naše úvahy, chování, přístup, očekávání… a v konečném důsledku to přesně tak budeme mít. Kdo si myslí, že je nemehlo, bude takový, protože to od sebe automaticky očekává a znervózni, kdykoli se po něm něco chce.

Pocit naprostého bezpečí

Druhým principem Čtyřky Disků je zákon naprostého bezpečí. Důvody se bezpečně cítit již byly v podstatě zmíněné — jednak se nic neděje náhodou, tudíž s námi život počítá. nemá zájem nás trápit ani nám ubližovat nebo žití komplikovat. Tohle dokážeme jen my tím, že svět špatně vnímáme, ale Vesmír se snaž všemi svými silami nás ve všem podporovat. jde jen o to, jestli fungujeme v harmonii s jeho principy anebo s nimi bojujeme a vzdorujeme tím, že chceme fungovat po svém.

Bezpečně se tedy můžeme cítit za předpokladu, že chápeme principy fungování Vesmíru (životní zákony) a řídíme se jimi. Pak náš život funguje úplně sám, jsme zdraví, spokojení, máme všeho dostatek, a to vše se děje samovolně, bez úsilí, plánování a snažení.

Opět stojí za připomínku, že ve Vesmíru je vše správně. Takové, jaké to je, to je úplně v pořádku, ať to budí jakýkoli dojem. Na nás je ctít toto pravidlo namísto potřeby si na vše dělat vlastní názory ze svých dojmů. Pak se děje přesně to, co jsem popsal v předchozím odstavci — bojujeme, protože si hrajeme na chytráky. Našim názorům chybí pochopení souvislostí a důvodů, proč je to či ono právě tak. naše názory jsou vždy omezené, koukáme na věci ze své vlastní perspektivy, byť si to nemyslíme a své naivní teorie opíráme o kde co.

Není co vylepšit

Chytráci se snaží měnit svět, ve snaze jej vylepšovat. Ale ono není co vylepšit. Není ani důvod to dělat, k žádnému vylepšení by nedošlo, to by tak jen mohlo chvíli vypadat. Panáček chytračí, protože jeho logika nedokáže nehodnotit a nededukovat své vlastní názory. Ten, kdo ale zná životní zákony, nic takového nedělá, právě proto, že ví, jak se věci mají — vše je v pořádku takové, jaké to je a existují dobré důvody, proč to má být právě takové. A až ty dobré důvody pominou, změní se to. Ale tohle vše řídí Vesmír, má ve všem přehled, je to jeho starost, ne starost chytráků.

Princip harmonie

Třetím principem Čtyřky Disků je tzv. zákon harmonie. Ten zákon říká, že ta správná hranice ve všem je přesně uprostřed. Jakákoli výchylka na jednu nebo druhou stranu povede ke zhoršení.

Karta o tomto principu mluví jako o schopnosti si „nastavit správné hranice“. Navazuje tím na výše vysvětlené, že vše je vztah. A každý vztah funguje ideálně pouze je-li v harmonii. Harmonie znamená střední hodnota, vyrovnaná aktivita s pasivitou, spojení s odloučením. Uvedu pár příkladů, ze kterých to jasně pochopíme.

Den s nocí se střídá proto, že abychom dokázali spokojeně fungovat, potřebujeme čas svých aktivit střídat s časem odpočinku. Podobně partnerský vztah bude fungovat, jen když partneři dokážou spokojeně trávit čas společně i každý zvlášť. Pak si dokážou dávat prostor a svobodu, díky čemuž se na sebe těší a užívají si společný čas. A tohle přirozené střídání společných aktivit se samostatnými je nutná podmínka jejich spokojenosti a vzájemné přitažlivosti. Jakmile to má jeden z nich posunuto a je mu samotnému hůř než s partnerem, bude problém, přijdou výčitky, nespokojenost, snaha o manipulaci, žárlivost…

Úplně stejné to je s prací, kdy přestože nás baví a naplňuje, potřebujeme si umět říkat dost a odpoutat se od ní. Je to tak dobré pro nás samotné, protože workoholismus nejen nabourá naši životní harmonii, ale náš vztah k práci se stávat mechanickým — ztrácí jiskru, elán a nadšení. Fungujeme sice intenzívně, ale bez duše.

Všechny mezilidské vztahy potřebují harmonii neboli rovnováhu mezi vztahem a soukromím. Stavu, kdy lidé nemohou od sebe, se lidově říká „ponorkovka“. A to není žádná psychická porucha, to je jen zákonitý dopad podmínek, které neumožňují užívat si i soukromí.

Suma sumárum, Čtyřka Disků nás učí, že jsme zodpovědní tvůrci své reality, nikoli oběti okolností a prostředí. Že můžeme žít zcela bezstarostně, stačí si uvědomovat, že jsme součástí celku a je s námi počítáno. Stačí žít s tím celkem v harmonii, nebojovat s lidmi a situacemi tím, že si vytváříme z dojmů vlastní teorie a názory. A do třetice nás karta učí dodržovat ve všem zákon harmonie, čili „správně je tak akorát“. Žádné honění se, žádné usilování, přepínání a snažení. Stejně tak v mezilidských vztazích umět vycházet s druhými, ale zároveň si hlídat své soukromí. I si umět si včas odříct to, co mám rád — práci, jídlo, pití… Vše si užívej, ale nic nepřeháněj.

<Předchozí | Následující >