Princ Pohárů

ico-black-pPrinc Pohárů nás učí chápat, že naše touhy jsou motorem života. Že právě v jejich naplňování najdeme naplnění, v ničem jiném. Je jakousi prodlouženou rukou Princezny Pohárů, která přišla s pochopením, že sebepřijímáním neboli čištěním svého vztahu k sobě získáváme sílu, radost i schopnot stát na svých nohách a žít v souladu s naším vnitřním nastavením.

Princ Pohárů na to navazuje pochopením, že je-di-ně naplňování svých tužeb nás dokáže naplnit, neboli — jestliže tak nežijeme, budeme se zcela jistě cítit prázdní. A to je rozhodně potřeba nebrat na lehkou váhu. Zde se jasně rýsuje ta jediná smysluplná životní cesta — cesta plnění svých tužeb, svých vnitřních volání, rozvíjením a využíváním svých talentů.

Zábava naplnění nikdy nepřinese

Je poměrně časté, že vidíme smysl svého žití v něčem jiném než v seberealizaci. Přejeme si partnera, rodinu, děti, chatičku, teplé dobře placené místečko, navštěvovat se s přáteli, vymemtat zajímavé akce, jezdit na dovolené, okukovat svět, moct si kde co kupovat… V tomto vidíme smysl života, jeho hodnotu a kvality.

Tyto představy jsou ale naivní, na ničem z toho nemůžeme svůj život stavět. Jediné, co nám skutečně přinese štěstí, je seberealizace. Což rozhodně neznamená jen „něco dělat“. Kromě vlastní aktivity je podstatným prvkem seberealizace „věnovat se tomu, k čemu jsme se narodili“. Naplňovat své předurčení, v souladu se svými talenty, jejich rozvojem a uplatňováním tam, kde je máme uplatňovat.

Vše cenné odjakživa máme

Potřeba seberealizace souvisí s pochopením, že jsme se pro ni každý narodil vybavený. A jde jen o to, jestli se cestou rozvoje svých talentů vydáme, anebo ne. Jestli pochopíme, že to jediné nám zajistí trvalou spokojenost, anebo budeme zkoušet marně zkoušet hledat uspokojení v něčem jiném…

Tags

top