Tarot svou první kartou Blázen klame hned jejím pojmenováním. Navozuje dojem, že je Blázen osobností pošetilou a zmatenou. Ale to je klam, charakteristický pro celý Vesmír, ve kterém vše důležité jinak navenek vypadá a jiné to je uvnitř, ve skutečnosti. Tarot tak hned na úvod na tento základní zákon upozorňuje, zdůrazňuje jeho všudypřítomnost a tudíž potřebu být si toho faktu vědom a žít ve střehu. Tím se čověk začne odlišovat od ostatních, žijících ve zkreslené realitě svých iluzí, považujíc je za pravdu, aniž by je napadalo, že vše může být i úplně jinak.

Bláznovi se tak v Tarotu říká nikoli proto, že by byl bláznivý, ale že jeho chování přijde bláznivé ostatním. Nechápou Blázna, který žije zcela bezstarostně, spokojeně si dělá, co chce, je šťastný, aniž by k tomu potřeboval nějaké konkrétní důvody. Dokáže být šťastný jen tak, a právě tomu se ostatní lidé diví nejvíc. Oni totiž ke svému štěstí něco potřebují. Podmiňují je něčím, opírají je o konkrétní pojmy jako peníze, majetek, partner, rodina, dobré zaměstnání…

Blázen ale nic takového nepotřebuje, užívá si život takový, jaký momentálně je. Cítí se šťastný zevnitř, nikoli v závislosti na něčem zvenčí.

Bláznovu bezstarostnost lidé nechápou, protože oni si starosti dělají. O vše, čím své štěstí podmiňují. Žijí v obavách, že o to mohou přijít a jejich život se tak otočí naruby — stanou se z nich nešťastníci. Žijí závisle, aniž si to mnohdy uvědomují. Hodnoty vidí okolo namísto v sobě. Usilují o ně, vidí v nich symbol životní úrovně. Skutečně štěstí neznají, protože se naučili vnímat svět takto zkresleně.

Nezkušenost

K druhým se chováš jako sám k sobě. Vztah k druhým vždy přesně odráží vztah člověka k sobě samému. Nikdo nedokáže dávat nic, co sám necítí. kdo necítí lásku, nedokáže ji dávat. Kdo se sebou není spokojený, nevěří si, kritizuje se a odsuzuje, sám se sebou bojuje, chová se automaticky stejně i navenek, vůči druhým. Podle chování a reakcí přesně poznáš sebehodnotu  (podvědomé bloky) daného člověka.

Blázen symbolizuje i téma nového začátku. A jako takový je každý nový začátek typický nezkušeností. Blázen ale říká, že to vůbec ničemu nebrání, že na nezkušenosti není nic špatného. Zkušenosti se v průběhu života sbírají, mnohdy na základě chyb, které člověk dělá, ale má to tak být, dělat chyby není žádná chyba. Chyby jsou přirozeným nástrojem učení, většinu věcí se naučíme právě a jedině z vlastních chyb. Nemáme tedy chyby vnímat nijak negativně, bát se je dělat ani mít problém je přiznat. Stejné to je s tolerováním chyb druhých. Chápeme-li správně chyby, jsme tolerantní, je nám jasné, že i druzí se potřebují učit ze svých chyb, proto je dělají, je to nutnost. Přestáváme s druhými bojovat, kritizovat je, odsuzovat, což dokážeme teprve poté, co takto přestaneme mrskat sami sebe.

Rozhodování srdcem

Blázen je díky své čistotě schopen se rozhodovat na základě svých pocitů. Tedy srdcem. Jediné jeho rozhodovací kritérum je chci/nechci. A to jediné je také správné. Jakmile člověk začne do svého rozhodování cpát hlavu a její dedukce, odklání se od své přirozenosti. Přestává rozlišovat prostým chci/nechci, začne vymýšlet další kritéria — spekuluje. Výsledkem spekulací člověk přestává být upřímný jak k sobě samému, tak k okolí. Přestává být sám sebou, stává se obětí svých vlastních kalkulací, přetvářek a výmyslů. Čím víc takto jedná, tím víc ztrácí svou svobodu i schopnost žít spokojeně tak, jak si přeje. Jeho život začíná fungovat podle falešného scénáře a výsledek podle toho i vypadá — ztrácí kvalitu.

Trvalá podpora od Vesmíru

Blázen má na svém obrázku slunce, které mu svítí na cestu. Symbolizuje se tím plná podpora Vesmíru, základní zákon, podle kterého funguje život každého člověka. Naše životy vůbec nefungují nahodile, ale přesně zákonitě. Vše, co denně prožíváme, k nám přichází na základě toho, co do Vesmíru vyzařujeme. Náš život přesně odpovídá tomu, jak upřímně žijeme a co očekáváme.

Jedině ten, kdo se rozhoduje srdcem a nespekuluje, žije život svých snů, tedy takový, který odpovídá jeho představám a touhám. Jeho chci/nechci určuje, co bude jeho život obsahovat a co do něj chodit nebude. Stejně tak to funguje každému, i spekulantům a lidem, kterým se ze strachu honí hlavami vidiny neúspěchů, komplikací a problémů. Ani ten, kdo si na něco hraje, nežije život, jaký si přeje, ale jaký odpovídá jeho konstrukcím. A ten jej zákonitě neuspokojuje. Všechny komplikace a závislosti, které vymýšlí, zároveň prožívá, aniž by si uvědomoval, že je jejich autorem. A tak vymýšlí další konstrukce, a jeho život mu je vrací v podobě odpovídajících zážitků. Mysl v tomto ohledu představuje něco jako mračna na obloze. Zahalují slunce, tlumí jeho záři, přinášejí zatmění. Život ztrácí kvalitu, přestává nás uspokojovat, přichází prázdnota, nuda, problémy.

Odvrácená strana

Jako každá karta Tarotu, má i Blázen svou odvrácenou stranu, která má člověka varovat, upozornit na nebezpečí nesprávného chování. V případě Blázna to je zbrklost, daná jeho nevyzrálostí. Dvakrát měř, než řízneš. Jdi na věci v klidu, neunáhluj se, nespěchej. Buď zodpovědný, důsledný, nic neflinkej. Uděláš-li chybu, pouč se z ní a už ji neopakuj. Tak nějak by se daly vyjádřit atributy plynoucí z nezralosti.

Životní princip, kterému karta učí

Stěžejním poselstvím Blázna je jeho umění se řídit svými pocity (srdcem), na jehož hlas vždycky dá. Právě to mu zajišťuje, že jde vždy po správné cestě, za svou touhou, tam, kde mu bude nejlíp. Tohle by si měl zapamatovat každý. Má touha, mé pocity, jsou jasným signálem, co je pro mě dobře, a nemá existovat nic, co mě od toho odradí. Ani mé vlastní obavy, pocity, že se vzdávám jistot, na nichž můj život stál a fungoval, ani názory nikoho jiného, ani zdánlivé vazby na něco, které se mě snaží držet zpět. Když srdce zavelí, měl bych jasně vědět — to je má cesta, kde najdu naplnění. Tam se mám vydat, i když zatím vůbec netusím, kam mě to dovede. Vyžaduje to často odvahu, ale vždy to stojí za to.

<Předchozí | Další >