Trojka Holí
rojka Holí odkrývá podstatu přirozeného úspěchu. Vysvětluje, že aby žil člověk úspěšně, aby jeho život fungoval a aby vypadal přesně tak, jak člověk touží žít, není nikdy potřeba vyvíjet úsilí — o něco se snažit, usilovat, bojovat.
Život je nastaven úplně jinak — naše záměry se uskutečňují úplně samovolně, jelikož jsou všemi vesmírnými silami podporovány.
Vesmír není černá díra
Vesmír je inteligentní prostředí, schopné jakýkoli záměr do něj vysílaný zorganizovat a uskutečnit. Je to ON, kdo uskutečňuje, ne člověk, ten má na starosti něco jiného.
Člověk má v životě za úkol být upřímný a otevřený. Musí být schopen jasně projevovat, co cítí, co chce i co nechce. A k tomu je potřeba odvaha. Vždy, když se nedokážeme otevřeně vyjadřovat, když své záměry a pocity skrýváme, maskujeme, přetvařujeme se, je to proto, že otevření a upřímní být nedokážeme — máme strach. Bojíme se, stydíme, nevěříme si.
Kdo si nevěří, upřímný být nedokáže, protože se světem bojuje. myslí si, že takový, jaký je, není dost dobré. Že to, co chce, si nezaslouží nebo nemůže mít jen tak. A právě zde se bere ta potřeba své úmysly maskovat, zaonačovat, nevyjadřovat se jasně, nechávat si to podstatné pro sebe.
Buď se omezuji, nebo honím
Neschopnost být upřímný se projevuje tak, že se život člověka překlopí do jednoho z protipólů:
- Člověk se omezuje = žije v nevyhovujícím, sám sobě nalhává, že mu to stačí
- Člověk se honí = jde na věci silou, protože si myslí, že to nemůže jít jen tak
Klíčem není úsilí, ale jasné vyzařování
Oba případy mají stejný výsledek — život nefunguje a nenaplňuje. Důvod je ten, že život funguje na základě našeho vyzařování. A to je v obou případech zkreslené. Neodpovídá tomu, co chceme žít. V prvním případě člověk vysílá, že si víc nezaslouží, v druhém v podstatě taky, protože stěžejní informací je představa, že je nutné o vše bojovat.
Připomenu, že okolo nás není nikdo a nic, s čím/kým bychom potřebovali bojovat, kdo nás nějak ohrožuje anebo brzdí. To tak jen vždy vypadá, a opět je to zákon, tudíž platí bez výjimky. Naším soupeřem se stává vše až poté, co to za svého soupeře my sami začneme považovat. Do té chvíle je vše neutrální.
Vše se k nám chová přesně tak, jak si to sami určíme. Vše je vztah a všechny vztahy fungují na principu zákona akce a reakce. Co vůči něčemu vysílám, tak se mi to vrací, tak se to vůči mně chová, tak mi to funguje.
Je to o lásce
Celý Vesmír a vše v něm je neutrální, vše čeká na to, co vůči tomu začnu vysílat. Neboli — jak o tom začnu uvažovat. Tomu se to přizpůsobí, tak se to začne chovat vůči mně. Vůbec nemluvím jen o lidech, ale úplně o všem. Zdraví, finance, úplně vše.
Vysíláním svých záměrů působíte blokády anebo uzdravujete. Z neutrálního stavu měníte svými úvahami chování všeho tak, že buď mezi vás vkládáte překážky, anebo otevíráte dveře dokořán a necháváte to proudit. Rozhodujete, co vám fungovat nebude a co ano. S čím budete bojovat a co poběží samo. Chcete-li cokoli uzdravit, stačí o tom začít vyzařovat něco jiného.
Budu konkrétní — aby něco fungovalo, musím o tom uvažovat s láskou. To je to tajemství Trojky Holí, a to je i nutnost. O toto jediné jde, což je klíč nejen k pochopení, ale i cíl, na který se máme zaměřit, chceme-li něco změnit. Chceme-li něco uzdravit, neboli ze stavu nevyhovujícího přejít do stavu naprosté spokojenosti.
Toto je způsob (jediný!), kterým skutečně něco uzdravíte. Kterým něco změníte. Nejen vztah, ale třeba své tělo. Vyléčil jsem si tak bolavá kolena, a kocourovi astma a močové kamínky. Naše těla jsou jen kontrolkami, že o něčem neuvažujeme správně, že nám chybí láska (jejímž opakem je strach). Každé tělesné onemocnění je jen výsledkem nesprávného uvažování.
Celistvost = bezpodmínečná láska
Trojka Holí říká, že stav, kdy vše správně (tedy úplně samo) funguje, je stavem celistvosti. To je takové zvláštní slovo, které často vysvětluji, tak to udělám i teď. Celistvost = přirozené vnímání. Myšleno kompletně, všeho a všech. Co to znamená v praxi?
Prakticky to znamená, že vnímám svět nikoli na základě svých dojmů, ale podle vesmírných zákonů. A to proto, že naše dojmy realitu nevidí. Jsou vždy zkreslené, protože nedokážou vnímat události v celém jejich kontextu. To dokážete až poté, co se správně vnímat naučíte — pak uvidíte věci úplně jinak. Pak uvidíte…
…všude jen a pouze lásku. Váš vztah k sobě bude láskyplný. Lépe napsáno „plný lásky“, neboli nic než láska v něm nebude. Zmizí všechny výčitky, strachy, stud, obviňování, pocity neúplnosti… Stejně tak se dokážete dívat na vše ostatní. Ve vašem vnímání už nezbude prostor pro nic jiného, protože ať se na cokoli podíváte z libovolného úhlu, budete to vnímat s láskou.
Bezpodmínečná láska není těžká
O bezpodmínečné lásce neboli pilíři, díky němuž vše funguje správně a samo, je dobré vědět, že to není nic těžkého. Platí zde známé pravidlo — vše je jednoduché, když víš jak na to. Jde tedy pouze o to „vědět jak na to“. Znát ty správné úhly pohledu.
Všechny, nutno dodat, protože až potom do sebe vše zapadne. Až pak nebude mít vaše vnímání a uvažování trhliny. Ale to pořád neznamená, že toho je moc. Naopak, jen to musí být kompletní.
Celistvost je cíl cílů
Celistvost je cílem všech cílů. Namítnete-li, že jinde za cíl cílů označuji stav Štěstí, máte pravdu vy i já. Celistvost a stav Štěstí je totéž. Skutečně Šťastný (schválně píšu velké písmeno) jsem až tehdy, když vše vnímám s láskou. Přičemž „skutečný“ znamená „trvalý„. Skutečné štěstí tedy znamená trvalé štěstí. Od toho, co za štěstí mylně považujeme se liší tím, že je trvalé, že nás neopouští. Není ničím podmíněné, není to emoce, je to způsob, jakým se díváme na sebe a na svět. je to ona — bezpodmínečná láska, tedy stav, kdy nikde nic jiného nevidíme.
Stavu celistvosti dosáhneme, když své podvědomí zbavíme podvědomých bloků. Neboli nesprávných dojmů, skrze které o životě uvažujeme a tím jej sami sobě komplikujeme. Cesta k celistvosti neboli k čistému podvědomí neboli životu, který naplňuje, funguje sám a vypadá přesně tak, jak jej toužíme mít, je cestou seberozvoje. Spočívá v konfrontacích se svými bloky a jejich následném čištění.
Seberozvoj = nejkratší cesta
Seberozvoj je cestou nejkratší, protože jde přímo ke skutečnému cíli. Obvykle nám jako skutečný cíl přijde něco jiného — vztah, peníze, bydlení, prosperita v podnikání… Ale to vše jsou ve skutečnosti okliky. tak vnímá svět „panáček“, který uvažuje způsobem „až něco, pak budu šťastný a spokojený“.
Seberozvoj je duševní očista. Proces, kdy se zbavíte všech podvědomých bloků, svých nesprávných názorů, jimiž sami sobě ubližujete.
A jak víme, panáček uvažuje vždy přesně naopak než jaká je realita. Ta zní „nejdřív budu šťastný (celistvý) a pak mi vše bude fungovat samo a vypadat tak, jak to toužím mít„. Neboli — napřed se naučím vše vnímat a s láskou. Tím odstraním ze svého žití veškeré překážky. Stanu se bezstarostným, díky čemuž „nebudu Vesmíru do ničeho mluvit“ — nebudu jej brzdit, nebudu vymýšlet vlastní scénáře, plány ani nic jiného. Nechám vše na něm, což neznamená nic jiného než — budu s ním dokonale spolupracovat. Čímž naplním „Pointu“ Trojky Holí: Budu uskutečňovat vše, co chci, protože se mé záměry budou samovolně naplňovat. Vesmír mě povede dokonalou cestou, v harmonii se vším a všemi. Bude mi posílat do cesty ty správné lidi, situace, příležitosti i výsledky.
