Trojka Mečů popisuje tzv. stav ztráty jasnosti. Neboli situaci, kdy jsou naše myšlenky zastřené vidinou nějakého problému. Jakmile někde vidíme problém, začínáme si dělat — starosti. Ty mají spoustu podob — strach, pochybnost, žárlivost, smutek, existenční obavy, pocity ohrožení, vidiny blížící se katastrofy, nedostatku…

Život je bezstarostný

Ať jsou ale naše starosti způsobeny čímkoli a prožíváme je v jakékoli formě, jsou falešné. Nic takového, co si vykreslujeme ve svých úvahách, nám ve skutečnosti vůbec nehrozí. Realita vůbec neodpovídá našim úvahám a závěrům, jaké dedukujeme.

Veškeré starosti jsou jen výplodem naší fantazie. Díváme se na něco z perspektivy, která neodpovídá realitě. Toto všechno nejspíš už víme. Je proto dobré udělat další krok v našem pochopení starostí a jejich nereálnosti. Je na čase se zeptat — „Co je špatného na mém úhlu pohledu? Co způsobuje, že se mi hlavou honí černé myšlenky, které ve mně vyvolávají nepříjemné pocity i vize blížících se problémů?“

Starostem podléhám proto, že…

Ještě jednou zopakuji: starosti = špatný úhel našeho pohledu. Jsou tedy stoprocentně falešné, přičemž příčinou té falešnosti je omezenost, s jakou situaci posuzujeme. A tu omezenost způsobují tyto konkrétní příčiny:

• věci vidíme (a posuzujeme) jen z momentální perspektivy = netušíme, jaký bude mít situace další vývoj a tudíž nám uniká její přínos a skutečná role
• nezvažujeme všechny vlivy = nejsme schopni si uvědomit, co vše hraje v dané situaci roli; proto se na věci díváme zkresleně

Díky výše uvedeným příčinám nevnímáme, co se děje, ale pouze dedukujeme, co si myslíme, že se děje i proč se to děje. Vycházíme z toho, co si o situaci myslíme a uniká nám, že mnohé je ale ve skutečnosti úplně jinak.

Jediná možná chyba je chyba našeho vnímání. Žádné jiné chyby, žádné problémy, soupeři, komplikace, zábrany ani nic podobného neexistuje. Vše takové si jen sami vymýšlíme a tím se zraňujeme, svazujeme a omezujeme.

Výsledkem našeho uvažování je mišmaš neboli — změněná realita. Situace, kterou prožíváme a řešíme, vůbec nevypadá tak, jak ji vidíme. Nebojujeme tedy s realitou (která je vždy úplně v pohodě), ale s tím, co jsme si sami vymysleli a vydedukovali.

Každý problém je ve skutečnosti jen výzva

Problémy neexistují. Proto jsou i všechny starosti plané, nikdy nám nic nehrozí. Prožíváme jen situace, které nás provokují tím, že probouzí naše podvědomé bloky neboli nesprávné uvažování. A všechny takové situace přicházejí z opačného důvodu, než si myslíme. Je to pomoc, která nás chce odblokovat a tím posunout dál.

Vše, co nás zneklidní, je pomoc. Život nás chce obohatit tím, že nás zbaví podvědomého bloku. Něco, co vnímáme nesprávně, se pročistí a naše uvažování se změní z neprospěšného v prospěšné. A stane se tak úplně samo, stačí se v zneklidňující situaci správně zachovat.

K posunu ale dojde jen tehdy, dokážeme-li nabídnutou příležitost využít — zužitkovat její potenciál. A to je možné, jedině když těm situacím rozumíme. Když chápeme, že nejsou hrozbou, ale pomocí. Pak s nimi nebojujeme, neutíkáme před nimi ani se je nesnažíme řešit, ale chováme se úplně jinak.

Vše vyčistí Automatická pračka

Správnou reakcí na každou zneklidňující situaci je technika, kterou jsem nazval Automatická pračka. V principu jde o to, že vnitřní chaos a tlaky, které ve mně situace probudila, nijak netlumím, ani se je nesnažím vypustit. Namísto toho je v sobě držím a tím nechávám přírodní síly, aby odvedly svou práci — aby mě odblokovaly.

Na všechny zneklidňující situace se správně reaguje stejným způsobem. Proto, že ve všech jde o jedno a to samé. Je nepodstatné, čeho se situace týká, jde jen o to, že v nás probudila neklid. Naším úkolem tedy je oslabit zdroj toho neklidu. Správná reakce je tedy ta, která to zajistí.

Automatická pračka se to jmenuje proto, že to celé funguje, čistí a odblokovává úplně samo. Od nás se nic nechce, naopak — nesmíme do toho zasahovat. Máme v sobě jen tlaky držet a čekat, než celé drama, které se v nás probudilo, zase samo utichne.

Tím jsme se zachovali tak, jak jsme měli. Situaci jsme pochopili a udělali přesně to, co od nás vyžadovala — neřešili jsme ji, ale využili její potenciál k oslabení podvědomého bloku, díky němuž podobné situace nesprávně vnímáme tak, že v nás probouzejí představy o hrozbách.

Nic nevyčistíme naráz

Automatická pračka nedokáže žádný blok vyprat napoprvé. Obvykle v nás jsou bloky usazené hlouběji, proto potřebují projít několika „pracími cykly“. Podobná situace bude muset přijít ještě několikrát, než se nám podaří svůj blok úplně odstranit.

Jakmile se to ale jednou podaří, už nás pak podobné situace vůbec nezneklidní. Cítíme v nich pohodu, vůbec nám nepřijde na mysl, že se děje něco divného. Naše vnímání se otočilo, prožíváme naprostý klid, cítíme se bezpečně, neohroženě.

Bezproblémový život, je, když…

Žít bez problémů znamená — si už žádné nevymýšlet. A toho budeme schopni, jakmile zvládneme dva kroky:

• vyčistíme si podvědomí — Automatickou pračkou vypereme všechny své bloky
• naučíme se dívat na život podle vesmírných zákonů — už si žádné další bloky nebudeme v podvědomí pěstovat, budeme umět vidět věci takové, jaké jsou (přestaneme fantazírovat)

Řečeno jinak — vyčistit si podvědomí znamená přestat se čehokoli bát. Protože zdrojem našich zneklidnění je vždy strach. Bojíme se, že selžeme, že něco nezvládneme, že nám něco uteče, že něco nevyjde, že se provalí něco, co úzkostlivě tutláme a zač se stydíme…

Svět není zlý, zlý může být jen můj život

Nic takového nám ale nikdy nehrozí, to vše jsou jen naše dedukce, kterým jsme se naučili věřit. A vše, čemu věříme, přitahujeme. Proto se naše fantazie, dáme-li jí potřebnou sílu, stane i naší prožívanou realitou. Začneme prožívat to, co jsme si sami vymysleli. To ale neznamená, že svět takový je (že v něm něco negativního existuje). To jen znamená, že si mohu cokoli vymyslet a můj život se tomu dokáže přizpůsobit.

<Předchozí | Následující >