Bohatství = kvalita pocitů

Skutečné bohatství je bohatství duchovní. Pokud si pod tím nedokážete nic představit, myslí se tím „bohatá duše“. A pokud ani tohle žádnou konkrétní představu neprobudí, znamená to — kvalitu mých pocitů. Jak kvalitně se cítím, tak jsem bohatý. Takto jednoduše to funguje, naše pocity jsou kontrolkami, které ukazují, jak na tom s bohatstvím jsme. „Skutečné bohatství“ […]

Trpělivost je pochopení, že vše musí dozrát

Vše hodnotné podléhá procesu zrání. Neboli — musí se to vypěstovat. Nejen, že nic nejde hned, ale nejde toho dosáhnout jen aktivitou. Zrání je vnitřní proces. A to bývá kamenem úrazu, protože si to často neuvědomujeme. V našich úvahách nějaké vnitřní zrání moc nefiguruje, co se týká našeho žití, fungování, posunu vpřed a životních oblastí jako […]

Život funguje sám, já jej dokážu jen brzdit

Jedním ze skrytých tajemství života je, že funguje sám. Což je dost důležité tajemství, protože se týká samotného chodu všech našich životních oblastí. Člověk si to zpravidla nemyslí, protože jeho logikou je potřeba se starat. Takže si dělá starosti, sám sebe zaměstnává, duševně i fyzicky. Vymýšlí různé strategie a pak se snaží, aby se naplňovaly. […]

Život je vždy úplně jednoduchý

Ve své škole učím, že je život „série triviálních událostí“. Nikdy není co řešit. Všechny situace, bez výjimky, přinášejí úplně jasnou jednoduchou informaci, a od člověka tedy chtějí stejně jednoduchou reakci. Tak se i učíme život vnímat. Zbavujeme jej dramat, která si vymyslíme a tím události nesmírně a zbytečně komplikujeme. Člověk skutečně nevidí věci reálně, […]

Člověk je zmatený cestující životem

Člověk neumí žít. Z principu, protože jeho pozornost se upíná na něco jiného, než je pointa jeho prožitků. A potom namísto, aby se choval v souladu s tím, co se skutečně děje, si vymyslí drama, které následně řeší. Dá se říci, že každý druhý prožitek funguje jako odrazový můstek mimo realitu. Spustí fantazii, a člověk už dál jede […]

Nezapomínejme na „čas zrání“

Vše v životě podléhá procesu, který má své jasné fáze. Trpíme tendencí na to zapomínat, neuvědomujeme si, že aby něco nového mohlo vzniknout, musí nejdřív uzrát vše potřebné. Člověk obvykle uvažuje přímočaře a když něco chce, vydává se rovnou za tím. Neuvažuje způsobem — „nejdřív změním své postoje, naučím se na věci dívat správně, a až […]

Nejdřív zrát, pak se do něčeho pouštět

Člověk se rád do kde čeho pouští. Vede jej k tomu nadšení, anebo potřeba něco řešit. V obou případech si obyvkle neuvědomuje, že to, co jej žene, nebo řekněme motivuje, je — nezralost. Nezralost je charakteristická emocemi. Pozitivními, negativními, to je jedno. Jsou tam emoce, a to je jasná kontrolka — chybí ti nadhled, který je ovšem […]

Láska není emoce, ale otevřené srdce

Celý svět i život jsou o lásce. O tu jde, ať se koukneme kamkoli, ať prožijeme cokoli. Lásku při tom svém koukání buď cítíme, anebo necítíme. To je v kostce celé, celý život, jeho pointa, od níž se pak vše odvíjí. Vše, kde lásku cítíme, nás naplňuje klidem, pohodou, jsme přitažliví, druhým je s námi dobře a […]

Žít musím srdcem, tedy odvážně a spokojeně

Životní zákony jsou pravidla, jimž podléhá veškeré dění. Tedy i tvoření, neboli uskutečňování svých záměrů. Ta pravidla jsou vymyšlena tak, že je nejde nijak obejít, přelstít, porušit, ani zneužít. U posledně zmíněného „zneužití“ se chci trochu zastavit. Souvisí s ním skutečnost, že život nesmí být předvídatelný. Kdyby totiž byl, dalo by se toho zneužívat, a — […]

Seberozvojem zpátky ke spontánnosti a nadšení

Člověk je jako dítě specifický svým bezprostředním projevem. Říká se tomu spontánnost. Je dána tím, že malý člověk v sobě ještě nenosí žádná pravidla, poučky, morálku — žádné názory. O svou spontánnost postupně přichází kontaktem se světem „dospělých“, kteří už v těch názorech, tedy pravidlech a poučkách, dávno jedou. Stali se obětí svého intelektu, který trpí potřebou […]

Čtyři stupně uvědomění

Nejdřív je tu nevědomost, úplná naivita. Dětství, které v Tarotu představuje hned jeho první karta — Blázen. Bláznovstvím se myslí žádné zkušenosti, žádná praxe, i nulová hloubka vnímání. Bláznovství posléze vystřídá chytrost — intelekt, názory vlastní i převzaté z okolí, kterými se pak snažíme ono bláznosvství kočírovat. Vymýšlíme pravidla, co se má a co nemá, co je […]

Žít jako idol…

Dnes mi přišel zvlátní email. Paní mě prosí, jestli bych mohl napsat o Jamesi Bondovi, ale o ženě. Zvláštní to je proto, že nejsem spisovatel, jen učitel. K psaní tedy nemám potřebné vlohy, proto to po mně lidé obvykle nechtějí. Nicméně jsem si hned vzpomněl na jednu dívku, která je takový agent 007 v sukních — jmenuje […]

Tvořit dokážu jen to, co mi přijde samozřejmé

Člověk je na světě od toho, aby uskutečňoval své záměry. Je k tomu předurčen, má pro to všechny předpoklady. Zároveň každému z nás něco „chybí“, aby měl život smysl — potřebujeme se učit, vnitřně růst, aby v nás naše tvořivé schopnosti dozrály — až pak je budeme schopni používat. Stav, kdy v člověku něco dozrálo, se pozná jednoduše — […]

Seberealizace je užitečná, jen když dělám, co opravdu dělat mám

Základním pilířem života i jeho smyslem je seberealizace. Na ní musí život stát, jinak bude kulhat. je ovšem potřeba chápat, co to ta seberealiazce je, protože to rozhodně neznamená „něco dělat“. Seberealizace, stejně jako užitečnost, musí splňovat určité podmínky. Jinak je to známé „páchání dobra“. Začněme připomenutím, že se nic neděje náhodou. Tedy není ani […]

Nikdy nikdy nikdy nic nevymýšlej

Hlava v našem životě plní vtipnou roli. Do všeho mluví, a své rady dokládá logickými argumenty. Ten skrytý vtip spočívá v tom, že nám radí zásadně špatně. Tak, jak to hlava vidí, to nikdy není. Asi nás hned napadá — proč to tak je? K čemu máme hlavu, která přesvědčivě argumentuje, a přitom se vždy mýlí? Odpověď zní […]

Rozhodně nechci zůstávat stejný

Každý život je příběh. Dokonalý, lepší nevymyslíte. A jako každý příběh potřebuje mít zápletky, aby o něčem byl. Bez zápletek žádný příběh není. Proto by bylo divné, kdyby i náš život byl jen tak, o ničem. Chyba nastane, když ty zápletky začneme vnímat jako problémy. Vůbec jsme nepochopili, že se máme učit, a učení bez […]

Cestu vpřed otevírá odvaha (sebepřekonání)

Každý jsme v něčem vyrostl, a to nás přednastavilo pro další život. V tom životě ale nemáme pokračovat jen s tím, co se v nás nastavilo v dětství a dospívání, my máme i potřebujeme jít dál, rozvíjet se, aby se i náš život mohl vyvíjet a tím za něco stál. Nastavení, které se v nás usadilo během dětství a dospívání, se […]

Důvěra = láska + vědění

Život funguje správně sám, ale ne zas tak úplně sám. Potřebuje k tomu vhodné podmínky, které mu musím nastolit já. Člověk se nenarodil, aby se staral, ale aby důvěřoval. A právě ta důvěra je oněmi podmínkami, za nichž život perfektně funguje, stará se, abych žil v klidu, spokojeně a bezstarostně. Důvěra je dvousložková záležitost. Jednou její složkou […]

Život se mění zráním, nijak jinak

Každému nám něco funguje samo, a něco naráží a kulhá. To je úplně v pořádku, není se zač stydět ani si co vyčítat. Namísto toho pochopme, že jsme se narodili proto, abychom to kulhající změnili — je to smysl našeho žití, naše cesta, která nám přinese lásku, radost a hojnost. Dokud se na své zdánlivé nedostatky […]

Vše je v pořádku, i naše slabiny

Každý jsme se narodil k nečemu ideální, a zároveň v řadě aspektů naopak. Jeden je zručný, druhý se dobře učí, třetí je systematik, čtvrtý kreativec, pátý je silný a vytrvalý… Ale zároveň nikdo nejsme zručný silný systematický a vytrvalý kreativní intelektuál-svalovec. Ať se na člověka podíváme z libovolného úhlu, neexistuje žádný ideál neboli vzor, jak má člověk vypadat […]

1 2 3 4 5 6 24
top