Pro kvalitní život je potřeba umět číst — situace i lidi
xistuje něco, čemu se říká skutečné hodnoty. Jsou to pilíře úspěšného žití, jelikož právě na těchto stavebních prvcích život stojí i padá.
Ty hodnoty v sobě buď mám, a pak mi život funguje a cítím se v něm dobře, anebo nemám, a pak je to naopak.
Skutečné hodnoty jasně určují, jaké co je i jaké to zaručeně bude, když si to pustím do života. Když se takovým stanu anebo si někoho takového pustím k tělu jako kamaráda, partnera, společníka, zaměstnance, řemeslníka…
Skutečné hodnoty jsou tedy i spolehlivé kontrolky, podle kterých jasně a rychle poznám, jaký kdo je. Ono to totiž nejde skrýt. To je ten vtip a je to tak schválně, aby ten, kdo skutečné hodnoty umí vnímat, ihned poznal, s kým má tu čest a mohl se spolehlivě rozhodnout, zda jej k sobě pustí, anebo ne.
Kdo opravdu chápe význam skutečných hodnot, naprosto striktně se jich drží. Dívá se na vše jinak než bývá zvykem — ve všech situacích i na každém člověku jej zajímají právě a pouze ty hodnoty. Vše ostatní je nepodstatné, a ten člověk to dobře ví.
Dá se říct, že život je hra, která člověka staví do situací, v nichž se vždy ukazuje nějaká konkrétní (ne)hodnota. A na tu (ne)hodnotu má člověk zareagovat — je-li to hodnota, přijmout ji anebo se sám podle ní zachovat. A je-li to nehodnota, odmítnout ji, případně se sám vyvarovat nehodnotného chování, ke kterému situace svádí (je to chyták, zkouška).
Přéklad skutečné (ne)hodnoty je třeba (ne)spolehlivost. Kdo spolehlivý je, bude sám fungovat jednoduše, v klidu a pohodě, a stejně tak bude užitečný i druhým. Kdo ale spolehlivý není, ten bude sobě i ostatním život jen komplikovat. S ním nikdy nebudete vědět, na čem jste, jestli platí dohoda, zda dodrží smluvený termín, jestli přijde na schůzku včas, jestli skutečně udělá, co slíbil… A to je pak vždy lepší se jej pustit, protože vás bude jen stahovat dolů.
Aby to byla s hodnotami dobrá hra, je vždy ta (ne)hodnota obalena okolnostmi. Člověk hry neznalý vnímá ty okolnosti, neboli zcela nepodstatný obal. On to jen netuší, jemu přijde ten obal důležitý. A jelikož kouká na obal, řeší ten obal. Vidéí pointu situace v něčem jiném než kde skutečně je, nechápe, proč ta situace přišla. Nechá se situací oklamat a v konečném důsledku neudělá krok, který udělat měl.
Člověk hry znalý naopak úplně ignoruje okolnosti. Ví, že plní funkci lákadla, špeku, na který skočí každý, kdo netuší, jak se má na situace správně koukat. Zajímá jej tedy výhradně onen princip neboli hodnota, neboli také skutečná pointa té situace.
V praxi se tedy děje to, že lidé života neznalí vidí a reagují na něco úplně jiného, než by měli. Chovají se ve svých každodenních situacích v rozporu s tím, jak by se chovat měli, což je způsobenou jejich logikou, která je klame na každém kroku. Přijde jim samozřejmé vnímat a reagovat tak, jak to dělají. Vůbec si neuvědomují, že je vše jinak a o něčem jiném. Tím sami sobě nevědomky házejí klacky pod nohy, neschopni se pohnout dál.
Seberozvoj je tu od toho, aby to změnil. Aby naučil člověka žít v harmonii s životem, výsledkem čehož je úplně jiné žití, než si dokáže běžný člověk představit.
