Rezignace není řešení, ale útěk

Děje se to velice často, protože to je součástí života jako takového. Člověk někam jde, něco dělá, něco si plní, řeší nějakou svou životní oblast a — ono se nedaří. Nějaký čas to zkouší, ale nikam to (opakovaně) nevede a tak — rezignuje. Dospěje do stavu, kdy ztratí motivaci a vzdá to. Obvykle následuje krok — „nalezení jiné […]

Vše je možné, ale nic není zadarmo

Nic není zadarmo. Život je pole hojnosti a lásky, obojí můžeme neomezeně užívat, ale… …musíme se to čerpat naučit. A právě tím, že je potřeba se učit, dostává vše cenné svou hodnotu. Být to zdarma, znehodnotilo by to samo sebe. Vše je tedy dostupné, ale za odměnu. Za ochotu v sobě hodnoty pěstovat. Je to tedy zařízeno velice […]

Neřešit prostředky, o to jde

Život je dokonale vtipný. Ve všem je skrytý klam, který svádí hlavu uvažovat nesprávně — mířit na nesprávný terč (řešit, co je nepodstatné a co řešit nesmím). To možná úplně nejzásadnější tajemství zní: Neřeš prostředky, řeš jen zážitky. Neboli „Řeš jen CO, a vůbec neřeš JAK“. A ještě jinak řečeno — Nededukuj! Neplánuj, nepodmiňuj, nekalkuluj, nevzpomínej, nerozebírej, nefantazíruj […]

Život je nádherný (nám se jen takový nezdá)

Jednu z důležitých vlastností života popisuje zákon „Život bude přesně takový, jak se na něj naučíš dívat“. Život je jako chameleon, přizpůsobuje se našim představám, postojům, očekáváním. I v tom je úžasný. Není si nač stěžovat, protože jsem sám všeho autorem. Že si stěžujeme jen potvrzuje, že vůbec nevíme, co žijeme. Stejně tak když bojujeme — když se […]

Nekontroluji život, ale sebe

Mít či nemít svůj život pod kontrolou? Samozřejmě, že mít. Ovšem, aby to bylo vtipné, jinak, než se o to obvykle snažíme. Život si tvoříme svými postoji neboli názory a očekáváními. Aby nám to ale k něčemu bylo, potřebujeme se i v praxi podle toho chovat — své úvahy si musíme pečlivě hlídat. Nebýt „salonními“ seberozvojáři, kteří toho kupu vědí, ale […]

Trilogie o lásce (3): Láska musí volně proudit

Vposlední části trilogie o lásce si přiblížíme, co nás učí Čtyřka Pohárů. V čem zásadním se liší její poselství od ostatních karet Pohárů, čím je tedy jedinečná a cenná. Čtyřka Pohárů učí vztahové vyrovnanosti. Neboli harmonii neboli umění udržovat správné hranice vztahu. I láska totiž — stejně jako vše v životě — podléhá zákonu harmonie, který říká: „Ta správná hodnota […]

Trilogie o lásce (2): Nic než láska neexistuje

Druhý díl trilogie o rozdílu mezi kartami Dvojka, Trojka a Čtyřka Pohárů pojednává o tom, co jedinečného nám přináší prostřední z nich — Trojka Pohárů. Podnadpis karty mluví o „citovém bohatství“ a my si vysvětlíme, co se tím konkrétně myslí. Citové bohatství je schopnost lásku cítit a všude vidět. Ono to spolu přímo souvisí, protože není možné lásku cítit, dokud ji všude […]

Trilogie o lásce (1): Láska je projevem sebehodnoty

Na nedávné přednášce padla dobrá otázka — „Jaký je v Tarotu rozdíl mezi Dvojkou, Trojkou a Čtyřkou Pohárů? Všechny jsou o lásce, ale uniká mi, v čem se ty karty vlastně liší.“ Vysvětlím ty tři karty postupně, dnes začnu Dvojkou Pohárů. A jako první připomenu, že celá modrá barva Tarotu neboli Poháry jsou o citové stránce života, což znamená o lásce. Poháry […]

Svůj život stavím na tom podstatném

Život je hra klamů (iluzí). Chce se tím říct, že v prvé řadě je život hra, tedy má být jako hra vnímán — máme se jím bavit, ne protloukat. A ve druhé řadě je k tomu hraní si a zábavě nutné vědět, že jsme neustále vystavováni klamům a chce se po nás, abychom nepodléhali negativním dojmům, kterými naše prožitky […]

Bavím se projevováním sebedůvěry

Sebedůvěra je motorem života. Všude, kam sahá, tam mě život pouští. A vše, kde ji necítím, je pro mě nedostupné. Život je tak možné vnímat jako proces, který mou sebedůvěru testuje a podle toho, jak se chovám, přede mnou otevírá anebo zavírá dveře. Každodenní situace jsou právě oněmi testy, které dnes a denně „očichávají“, jak se budu chovat […]

Přijímání je univerzální klíč

Život by se dal vyjádřit jako trvalý proud ideálních příležitostí. Idálních proto, že nám jsou šité přesně na míru (proto ani nikdo nemůžeme prožít nic, co nezvládneme, naše prožitky nejsou náhodné, ale uzpůsobené nám, kdo je prožíváme). Každá příležitost (situace), která příjde, přesně reflektuje mé aktuální nastavení a nabízí aktuální krok kupředu. Nic jiného se nikdy […]

Žiji tím, abych denně rostl. Pak mě život baví a funguje.

Aby život fungoval a přinášel, co má, je potřeba chápat, oč v něm jde. Dokážete se pak správně orientovat v každodenním dění a žijete s pocitem pohody a pro radost. Člověk, který to chápe a umí se správně chovat, žije v klidu a spokojeně. Dělá totiž, co má a to mu přináší nejen vnitřní klid a naplnění, ale také je tím zajištěno, že mu vše funguje. […]

Přijímám, proto můj život dokonale funguje

Přijímání je umění odolávat iluzím. Vychází z pochopení, že ať se věci tváří jakkoli, jsou dobře a není co měnit, řešit, důvod chtít něco jinak. Ono to tak mnohdy nevypadá, a o tom je ta hra. Nevypadá, ale je. Člověk se svou logikou hrát neumí, protože se vždy nechá nachytat. Vždy, když mu něco nejde pod nos, začne bojovat […]

Zásadně nedramatizuji

Jestlipak víte, jak se takovému povídání, jaké vidíte na obrázku, říká? Dramatizování. Ne tomu, co se možná skutečně přesně tak stalo, ale potřebě o tom přemýšlet, rozvíjet to a následně třeba ještě ochotně sdílet u kafe, u piva… Vypadá to úplně nevinně. Ale je to škodlivé jako virus. Stačí si uvědomit, že jsme vysílače informací, které si svým způsobem […]

Abych žil spokojeně, musím umět odmítat

Mnozí jsme poznamenáni uvažováním, které vůči nám projevovalo nerespekt. Notoricky známé průpovídky typu „paní učitelce se neodmlouvá“, „dokud u nás bydlíš, tak budeš poslouchat“, „uděláš to, protože jsem řekl“, „tam musíš, to by bylo neslušné“ a další a další. To vše je manipulace. Nebo se tomu také říká autorita formální, dána jakousi fiktivní hierarchií (rodič versus dítě, nadřízený […]

Jsem na světě, abych zrál

Zrání, o tom to je. Narodili jsme se, abychom zráli a — dozrávali. Proto, že každý si do života přitahujeme obdobnou kvalitu, jaká je ta naše. Tak to zde chodí, tak život funguje, vždy fungoval a fungovat bude. Je tedy naivní si stěžovat, protože tím ve skutečnosti říkáme — jsem nezralý. Stěžuji si sám na svou vlastní neschopnost, […]

Bohatství leží v hloubce. I štěstí.

Opakem hloubky je povrchnost. A vše, co je povrchní, je laciné, protože to vůbec neřeší to podstatné, ale první dojem. Vše povrchní je jenom „jako“. Hraní si na něco, vidění hodnot v tom, kde nic hodnotného není. Míře hloubky, s jakou dokážeme vnímat, odpovídá hodnota našeho žití. Čím jasněji rozlišujeme mezi skutečným a hraným, čím opravdověji a upřímněji se dokážeme […]

Vše musím najít sám v sobě

Hledat nebo po něčem toužit ve skutečnosti znamená, že mi něco chybí. To by se nemělo dít. A pokud se tak děje, chybí mi — spokojenost. Nespokojenému člověku není pomoci. Já totiž nesprávně uvažuji, a díky tomu od života něco chci. Necítím se naplněný, a proto hledám, co by to změnilo. Chyba je v tom, že se o to své naplnění […]

Jak na Nový rok, tak po celý rok

Známé přísloví říká, že jak do nového (roku) vstoupíme, takové to celé bude. Je v tom víc, než se zdá, hloubka toho sdělen spočívá v pochopení, že to, jak se k věcem stavím, jim dává jasnou podobu. Přesně tak bude vypadat jejich průběh i výsledek. S Novým rokem se nám otevírá příležitost se změnit. Změnit své postoje a začít lépe. […]

Vše se v dobré obrátí, když…

Na Silvestra něco starého končí a před námi se otevře nové. Vždy po odchodu starého se otevírají dveře a Vesmír se nás vždy ptá — „A jak to chceš mít dál?“ Je dobré chápat, že nejsme žádné oběti okolností, ale svobodní tvůrci svého osudu. Změny k životu patří, ale to vůbec neznamená, že jsme jimi nějak ohrožováni. Ani náhodou! […]

1 2 3 6
top