Na žití je potřeba umět koukat

Život šálí náš zrak. Dokonce úplně všude, kam se podíváme. To ovšem není chyba, to se děje proto, že oči nejsou na posuzování života stavěné. Používáme nesprávný orgán, podobně jako když používáme hlavu a její dedukce. Oči a hlava jsou určeny k úplně jiným účelům, ale člověk to neví. Zvykl si koukat a z toho, co vidí, […]

Najít sám sebe a začít čarovat

Osvobodit svého ducha znamená najít sám sebe. Člověk je totiž něčím jiným, než si myslí, protože je něčím jiným, než co vidí. On je vlastně celý život postaven tak, že to nejdůležitjěší není vidět. A právě to je ten vtip, který nás klame. Jsme zvyklí se zabývat tím, co vidíme, a proto nám úplně uniká […]

Cesta versus možnosti

Život je cesta, proto každému člověku nabízí po ní jít. Narodíme se nejen se svými talenty, ale i cestou, která nás dokáže dovést ke zralosti a schopnosti žít v hojnosti své ideály. Život ale nikoho nenutí po té cestě jít, můžeme se rozhodovat, jak chceme. Nabízí i kupu jiných možností, které si člověk může zvolit jako […]

Pro kvalitní život je potřeba umět číst — situace i lidi

Existuje něco, čemu se říká skutečné hodnoty. Jsou to pilíře úspěšného žití, jelikož právě na těchto stavebních prvcích život stojí i padá. Ty hodnoty v sobě buď mám, a pak mi život funguje a cítím se v něm dobře, anebo nemám, a pak je to naopak. Skutečné hodnoty jasně určují, jaké co je i jaké to zaručeně […]

Žije ten, kdo se k životu staví jako vděčný školák

Člověk obvykle považuje za smysl svého žití práci, rodinu, finance, vztahy, majetek… Tak to ale není, ty věci sice do života patří, ale jsou pouhými cestami, jimiž k člověku mohou chodit Lekce. Ano, tím podstatným v životě jsou Lekce neboli každodenní obohacující prožitky. Obohacují tím, že nám nabízejí příležitosti se měnit. Každý den vstáváme a jdeme do […]

Láska je schopnost neomezeně tvořit

Okolní svět nás nesmí vůbec vyrušovat. Chceme-li žít to své, potřebujeme se stát imunními vůči vnějším i vnitřním podnětům. Dokud v nás něco probouzí myšlenky, jsme ohrozitelní, zastavitelní, omezení a slabí. O čem to tu píšu? O lásce. O té píšu. O té opravdové. protože právě skutečná láska je — umění nic nehodnotit. Pochopení, že není […]

Žití baví, když rozumím, oč denně jde

Včera jsem si dal svůj pravidelný dvanáctikilometrový „rychlý přesun“ (ani chůze, ani běh, něco mezi), na jehož konci si dávám jako odměnu posezení v masážním křesle. Stojí už roky v pasáži obchodního centra za Brnem, nikdo na něj nechodí, a já si z toho udělal příjemnou tradici — nejdřív si máknout, pak si užít. Nosím s sebou pro tuhle […]

Kompromis je trn zaražený do vlastní paty

Kompromisy do života nepatří. Žádné, protože jej kazí. Člověk si sám rozhoduje, jak kvalitně bude žít, a jsou to právě kompromisy neboli ústupky, kterými svou životní úroveň degraduje. Život s námi neustále komunikuje. Formou různých situací se ptá — Jak chceš žít? Chceš toto? Vyhovuje ti to takto? Přeješ si tohle nebo tamto? A čeká, jak […]

Člověk je zmatený cestující životem

Člověk neumí žít. Z principu, protože jeho pozornost se upíná na něco jiného, než je pointa jeho prožitků. A potom namísto, aby se choval v souladu s tím, co se skutečně děje, si vymyslí drama, které následně řeší. Dá se říci, že každý druhý prožitek funguje jako odrazový můstek mimo realitu. Spustí fantazii, a člověk už dál jede […]

Prožívat jde jen lásku. Anebo vlastní výmysly.

Život je úplně jednoduchý. Když mu rozumíš. A neuchopitelný, když ne. Stejně tak to je s našimi prožitky. Umíme-li se na ně dívat správně, prožíváme stále to stejné — lásku, neboli vděčnost. Ano, láska a vděčnost jsou to samé. Vidíme-li to tak, vděčně ty dary přijímáme. Pak i rosteme, zrajeme a cítíme lásku ve všem, co […]

Polopravdy = peklo na Zemi

Dnes jsem narazil na tento slogan (schválně nepíšu moudrost), a rád bych zase napsal něco o takzvanémseberozvoji. Lidé čtou a sdílí informace, jimiž myslí, že se rozvíjejí. Ono to tak vypadá, ale není to tak. Jednak proto, že řada toho, co se nabízí a sdílí, je jinak (jen to hezky a někdy i logicky zní). […]

Odvahou a důsledností jdu za všechny hranice

Říká se tomu jít za všecny hranice. Znít to může všelijak, ale jde o přirozenou schopnost člověka neomezeně tvořit svoji realitu. Dokázat růst, zdolat každou výzvu a tak si dojít za libovolným cílem. Člověk je skutečně neomezený v tom, jak si svůj život nastaví, je k tomu dokonce předurčen. Má v sobě veškerý potřebný potenciál, jde jen o […]

Své záměry si plním sebeodbržďováním

Život je nastavený tak, že chcete-li skutečně správný výsledek, musíte ho k sobě nechat přijít. Musí se dostavit sám, bez jakéhokoli vašeho snažení o něj. Říká se tomu zákon přitažlivosti. Člověk pracuje jen sám na sobě tak, aby se stal se svým záměrem kompatibilním — sebeoddbržďuje se. Jeho přitažlivost se ladí tak, aby byl pro svůj […]

Svůj život stavím na tom podstatném

Život je hra klamů (iluzí). Chce se tím říct, že v prvé řadě je život hra, tedy má být jako hra vnímán — máme se jím bavit, ne protloukat. A ve druhé řadě je k tomu hraní si a zábavě nutné vědět, že jsme neustále vystavováni klamům a chce se po nás, abychom nepodléhali negativním dojmům, […]

Bavím se projevováním sebedůvěry

Sebedůvěra je motorem života. Všude, kam sahá, tam mě život pouští. A vše, kde ji necítím, je pro mě nedostupné. Život je tak možné vnímat jako proces, který mou sebedůvěru testuje a podle toho, jak se chovám, přede mnou otevírá anebo zavírá dveře. Každodenní situace jsou právě oněmi testy, které dnes a denně „očichávají“, jak […]

Žiji tím, abych denně rostl. Pak mě život baví a funguje.

Aby život fungoval a přinášel, co má, je potřeba chápat, oč v něm jde. Dokážete se pak správně orientovat v každodenním dění a žijete s pocitem pohody a pro radost. Člověk, který to chápe a umí se správně chovat, žije v klidu a spokojeně. Dělá totiž, co má a to mu přináší nejen vnitřní klid a naplnění, ale také […]

Nevymýšlím, neřeším, ale měním se

Jsme zvyklí svůj život řídit. Myslíme si totiž, že bez toho nefunguje, stojí. Jenže ono to tak není. Život naopak jede úplně ideálně, jako po másle, dokud my sami něco vymýšlet nezačneme. Nás nikdy neburcuje k vymýšlení a snažení se o něco život, ale naše dojmy z něj. A burcujeme se k tomu, co si myslíme, že musíme […]

Na okolnosti nereaguji

Člověk považuje za autoritu okolnosti. Je tak zvyklý fungovat. Dedukuje z nich teorie, kalkulace a závěry. Dělá to kde kdo, i proto nám to přijde normální, samozřejmé. Nenapadá nás uvažovat jinak. Mluvíme tak se sebou, s druhými, bereme to jako samozřejmost. Samozřejmé to ale není. Je to jen obvyklé. Život od nás chce něco úplně jiného, my […]

top